Láska v časech cholery

Doopravdy smutný příběh

Vy, kdo mě znáte lépe než ostatní, jistě víte, že všelijakým vyměšovacím příběhům se spíše vyhýbám. Není to zkrátka můj šálek čaje. Ale doba se mění, a když už fekálie (lépe řečeno téma fékálií a jejich příchodu na svět) letmo nakousli i takoví blogoumělci jako Mamed nebo thegen, mohu i já přijít se svou hnědou troškou do mlýna…

Jsem v těchto dnech naprostou troskou. Ale vezměme to popořadě: Po vynikající zkušenosti jsem před pár dny začal pravidelně užívat multivitamíny, které tu nebudu explicitně jmenovat, ale jejich název, přepsaný do synonym, by zněl Metrák-Tuzemák. Nic? No, prostě Centrum. Před pár lety jsem to už jednou zkusil a byl jsem mile překvapen, jak se zvýšila moje odolnost vůči alkoholu a zmizely kocoviny – to mohu opravdu doporučit. Tento libý efekt sice trvá jen pár týdnů, než si tělo na vitamínovou bombu zvykne, ale i tak to stojí za to.

Když jsem tedy začal s multivitamíny podruhé teď nedávno, všechno mělo stejný průběh. Potíže se vstřebáváním a odbouráváním alkoholu zmizely. Dokonce zmizelo i moje ranní alergické kýchání, které mi už opravdu začínalo dělat starosti. Ale někde se něco muselo zvrtnout. Tělo si zřejmě za těch pár let na přítomnost vitamínů naprosto odvyklo a jejich zvýšená koncentrace teď vyvolala neblahé účinky.

Začalo to v pondělí, kdy mi naprosto nehorázně zalehly obě uši. Zkoušel jsem všechny prošťuchovací triky, ale stále jsem byl hluchý jako někdo slavný, kdo byl hluchý. Až včera to jakž takž povolilo a na jedno ucho částečně slyším (na to pravé, ale stále ještě to není to pravé).

V úterý večer jsem zaznamenal známé svědění nad horním rtem. Ihned jsem postižené místo začal patlat Herpesinem, ale jediným výsledkem je, že ty opary nejsou zas až tak moc vidět, takže na ulici se mi lidé nevyhýbají. Před prodlouženým víkendem s F. je tohle zpráva, která kazí radostné vyhlídky se spolehlivostí německé dálniční policie.

Budiž. Středu jsem zahájil ve velkém stylu. Každých dvacet minut jsem odbíhal úřadovat na porcelánové křeslo. Chvíli jsem se tam svíjel v křečích, pak nasadil odvážný výraz, vyšel ven, lehl si na postel, tam se svíjel v křečích, a pak se znovu vrátil pomazlit se s toaletním papírem. Vím, říkáte si: Endiaron! Jenže, kamarádi, už jsem jich spolykal tolik, že kdybych je položil na hromádku, mohlo by to vypadat jako porce čočky, a nic. Že jsem za dané situace dokázal ve středu večer bez úhony dojet do Brna za F., to je malý zázrak.

Tohle už bude znít jako nadsázka, ale bohužel to nadsázka není: Včera ráno jsem si na dásni zaznamenal nepříjemný aft, ale už jsem nad tím jen zavrtěl hlavou. A když se mi okolo poledního na pravém oku udělalo ječné zrno, div jsem se tomu vesele nezasmál. Ano, Ophtalmo-Framykoin by byl ideální léčbou, leč dostanu se k němu nejdříve dnes okolo poledního, takže se musím smířit s tím, že očičko mi trochu nateklo a z jistého úhlu vypadám jako Rocky Balboa na konci prvního dílu.

Mám teď jen dvě naděje: Že nepotkám někoho, kdo by mi v dobrém úmyslu chtěl dát ránu z milosti. Anebo že mi přijdou na konto nějaké peníze od farmaceutických společností, jejichž výrobkům tu dělám tak krásnou reklamu!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

15 thoughts on “Láska v časech cholery

  1. jedná část příběhu mi připomíná píseň od Ivana Mládka !

  2. partiovka: buď mi druhem!
    dalimil: a která, proboha? :-)

  3. „Přeběhla mi přes cestu černá srna,
    jel jsem zrovna za maminou do Brna.
    Neměl jsem však smůlu, spíše štěstí,
    až na tři ječná zrna“

  4. Myslím, že penízky nepošlou, ale spíše tě použijou jako tester na další léky.

  5. dalimil: tak z toho by se Ivan Mládek, nebojím se to říci, posral! :-) )
    Mistr: taky dobrá kariéra, jeden můj známý se takhle živil, a dnes je chirurgem!

  6. buh mi (ateistovi) odpust, ze se smeju (nahlas, coz se mi u blogu stava dost malokdy), ale zas jsi udelal dobry skutek :) )) doufam, ze bude brzo lip… ale pripomnels mi ten vtip, jak chlapek… a vubec, co si budu osoupavat klavesnici: http://www.forky.cz/?t=f/1/0/Ad/431/

  7. Quanti: to je v pořádku, já bych se někomu jinému smál taky:-)

  8. No, kdyby se přidala ještě kapavka, mohl by další smutný příběh v názvu parodovat ten roztomilý film s Lukášem Vaculíkem a Terezou Pokornou. :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>