Ženské mozky a sýr Niva

Co mají společného?

Nejprve snad krátká noticka pro ty nemnohé, kteří si dělali starost o mé zdraví. Je to o dost lepší, přátelé. Střevní chřipka, kterou jsem autodiagnostikoval, se držela úporně, ale již mává bílou vlajkou s hnědým pruhem. Po několika dnech utrpení jsem zavrhl moderní léčbu všelijakými předraženými a nefunkčními medikamenty a pokorně se vrátil ke kořenům – každé ráno začínám panákem Tuzemáku nalačno. A problémy jsou minulostí, haleluja!

Když píšu tahle písmenka, je okolo jedenácté dopoledne, a své dnešní penzum práce jsem již zdárně nechal za sebou, což zde zdůrazňuji především pro ty z vás, kteří dělají třeba do šesti. Pár telefonátů a pár mailů a je hotovo; nevím, co na té práci lidi mají. Takže si zde můžu vychutnávat nově objevenou verzi snídaně šampionů (houska s máslem a Nivou a sklenka lightky) a nově objevené album Nihilistů, které je skoro stejným klenotem jako jejich album předchozí.

Povinnost mi velí se zde zastavit: Nové Nihilisty mi včera v práci do dlaně diskrétně vtiskl fiksu pojka, jenž je získal, jak sám říká, od hodných lidí z p2p serverů. To se totiž obecně málo ví – fiksu pojka je mým novým pracovním kolegou (či spíše já jeho), čímž se počet lidí v naší fabrice, kteří znají Smutnej příběh, blíží závratným procentním bodům. A ještě bych chtěl zdůraznit, že jednou bych chtěl být alespoň způli tak milý, zábavný, šarmantní, chytrý, mazaný, hudebně nadaný a u žen úspěšný jako fiksu pojka, ale že moc dobře vím, že se mi to nikdy nepodaří!

Když jsme u toho včerejška, který byl mimochodem pracovně podobně náročný jako dnešek, můžeme v něm ještě chvilku setrvat. Po odchodu ze zaměstnání jsem se rozhodl chvilku se kochat naším novým bytečkem. A tak jsem se asi dvacet minut rozkošnicky rozvaloval na naší obří sedací soupravě a nechal své představy a fantazie volně proudit. A brzy jsem měl jasno – ten byt je přímo nabit pozitivní energií. Bude se mi v něm líbit. Snad je to tím, že přede mnou v něm bydlela moje dobrá kamarádka, snad je to tím, že ona kamarádka má olbřímí ňadra – nevím.

Ale abychom o ženách nehovořili jen v dobrém. Večer jsme na sebe s bratrem Jendou kývli, a než byste spočítali samohlásky v sousloví Molotovovo kolo, usazovali jsme se u našeho stolu pod televizí v nejmilejším podniku. A ani nevím, jak přišla řeč na ženy. Hrozný třeba bylo, když jsme si s klukama chtěli zahrát nohejbal, a ony že chtěj hrát s námi. Nešlo jim to, my na ně byli nasraný a ony byly nasraný, že jsme na ně nasraný. Pak si vymyslely, že budou hrát holky proti klukům. Takže jsme vždycky podali, počkali jsme, až jim to třikrát, čtyřikrát spadne, ony do toho tak všelijak zkoušely kopat, blbě se u toho smály, nakonec to přes síť plácly rukou, no fakt hrozný! A ještě se pak na nás vztekaj, jako že o co jde, že přece hrajeme jen tak. Nechápou, že si chceme normálně zahrát, ne jen tak si házet míčem, vybavoval si Jenda nějakou zasutou vzpomínku a třásl se na celém těle.

Coby starší bratr jsem musel pokývat a vyslovit nějakou poučku. To víš, no, prostě nejsou soutěživý jako chlapi. A nechápou, že my jsme, a že vždycky, vždycky chceme vyhrát a soupeře zničit. Vem si, třeba já a kamarád-právník. Je to jeden z mejch nejlepších kamarádů, ale když jsme spolu stáli na squashovým kurtu, chtěl jsem ho pokořit a zesměšnit, vyprávím a Jenda souhlasně drtí zbytek cigarety v popelníku. O tom, že kamarád-právník vždycky z kurtu vyvedl se strašlivým výpraskem mě, už nehovořím, protože by to nebylo edukativní.

O pár piv později se Jenda slastně protáhne, rozhlédne se poloprázdným lokálem a začne následující krátký dialog:

- Ty vole, mně je tu tak dobře.
- Ty vole, mně taky.
- Tak to je špatně. Zejtra vstávám v pět.
- Tak zaplatíme a jdem.
- Tak jo.
- (mávám na pingla, předáváme oběživo)
- (dopíjíme poslední hlt)
- Anebo na to serem, dáme ještě jedno.
- Tak jo!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

22 thoughts on “Ženské mozky a sýr Niva

  1. a co má tedy Niva společného s ženou? Že je jako ráno snídají šampioni? Nenech se vysmát!

  2. muris: společného nemají nic, až na výskyt v tomhle článku…

  3. Aha. Koukám, že text se během pěti pikosekund proměnil. „Jsme“ se změnilo v „si“. V tom případě předchozí komentář ignoruj.

  4. nevím proč jsem si vsugeroval že Mojmir P…….. je nějaká balkánská dechna a potom jenom na Sázavafestu nevěřícně zíral´…

  5. F.: já nic neměnil, chyba musí být mezi tvojí židlí a klávesnicí:-)

  6. dalimil: naprosto bez debat nejlepší současná česká kapela, řekl bych!
    F.: stane se:-))

  7. no mě to moc nebavilo,ale na českou kapelu maj dost slušný zvuk…

  8. Dobřes to napsal. Tady se člověk většinou dozví zajímavé věci, ale dneska je to prostě extrémně dobře napsané.

  9. Není to náhodou ta kamarádka s olbřímími ňadry, co ji taky znám? Úplně se mi vybavila.

  10. dalimil: doporučuji tzv. zamilování si opakovaným poslechem!
    Fiksu: je to jiná kamarádka s olbřímími ňadry…v tomto ohledu jsem měl v životě štěstí:-)) jinak děkuji za pochvalu, ale trvám na tom, že od tebe se stále mám čemu učit!

  11. Co se týče toho čtvrtého odstavce, ani nevíš, jak ráda bych si za tři týdny do deníčku napsala totožný! Tedy – až na tu poslední větu, zas tolik rozvinuté mé lesbické sklony nejsou… ;) ))

  12. Cece nejak me prestava bavit cist radoby zabavne blogy, takze jak tedy zduvodnit tento prispevek …?

    No mozna, ke zneuziti tohoto blogu k necemu uzitecnemu: totiz stejne tak jako novi Nihiliste mi bajecne pasuji jako soundtrack k tomuto pocasi, tak ja shanim nejaky naslapany francouzky hiphopovy track, ktery by sedel k pokracovani tohoto traileru:

    http://www.freejump.net/video.htm

    Tak se ukazte kreativci :) Ne pane Sklari, Kameloty tam opravdu davat nehodlam, a ti MC Solaarove, IAMove, NTMove – pomale nevyrazne…

  13. Mamed: máš její fotku?
    Kozel: to by se mělo tesat do kamene:-)
    Linet: nevidím důvod, proč by to nemělo vyjít:-)
    Třéňa: hele, moc tu nemudruj. a očekávej ode mne dneska mail…

  14. lobo: ad vzkaz Linet: Neznáš i nějakou jinou větu, ty zpropadenej optimisto!

  15. No jo. Ženy a nohejbal. Zkusili jsme to jednou a po půlhodině vysvětlování, dvou hodinách rozčilovaní jsme si dali radši souboj jenom já s kámošem.

  16. hm……nohec me nebavi :) na jednom tabore si pri nem zlomil nohu nas sportak, coz me utvrdilo v tom, ze se nemam ani pokouset :) a souteziva jsem natolik, ze po prohre v pocitacovych hrach ruzneho razeni vztekle pojizdim zidli po pokoji, narazim do nabytku a rozlevam napoje v okoli :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>