Tankisté jsou armáda s pásy

Lesem nelesem s klobásou mezi zuby

Máte votevříno? volám, protože po otevření dveří do hospody Rock Hole mě vítá čiročirá tma, a to je v otevírací době nezvyklé. Vzadu v koutě se vynoří obrys, který identifikuji, jako…

Ale popořádku.

Čtvrtek byl z pracovního hlediska ideální. Teoreticky jsem se měl věnovat přípravě na páteční natáčení, ale zkuste se takovou činností zabývat celý den. Venku se navíc dělalo jakž takž hezky, takže proběhla telefonická domluva s kamarádem-sklářem, a ejhle, ve čtyři odpoledne jsme se setkali nedaleko maloměsta, ve vesnici proslulé například tím, že v ní Oldřich Nový míval chatu. Plán byl zřejmý – skrze hluboký les se ve zdraví dostat zpět na maloměsto a procházkou vzniklou žízeň eliminovat v nějaké nálevně.

Na to je ovšem třeba se posílit. Dáváme jedno na zahrádce a stáváme se němými svědky souboje drsňáckého výčepního a smrtelně opilého slovenského dělníka. Trocha střepů, strkanice a silných slov, a nakonec spolu oba aktéři takřka bratrsky mizí u výčepu, v krásné alegorii přátelství mezi našimi dvěma národy. Platíme a vyrážíme, a do cesty se nám postaví ještě malý koloniál.

Kdyby vám někdo říkal, že je jen málo věcí lepších, než vyrazit s jedním z nejlepších kamarádů do lesa, ukusovat čerstvou klobásu se skoro čerstvým rohlíkem a vést dialog o věcech, ze kterých by v církevní škole neměli radost, tak mu věřte. Je to naprostá idyla. Zvolená stezka je více než turisticky přátelská, do lehce zadýchávacího kopce se stoupá jen jednou, a tak kilometry ubíhají o hodně rychleji než například přednáška ze základů makroekonomie (a věřte, že vím, o čem mluvím).

Na hranice maloměsta se dostáváme po cca hodině a půl hbitého posouvání dolních končetin, a přichází čas řešení kruciální otázky: Pivo v nejmilejším podniku nebo někde jinde?

- Takže klasicky Růžek?
- No já nevim, tenhle tejden tam nejsou Fanda s Radkem a neni to taková zábava…já bych zkusil něco jinýho. Slyšel jsem, že na Kuklíku maj výbornýho kozla dvanáctku.
- Ty vole, kozla…to se mi moc nechce…Co třeba Slovanka, tam maj dobrý starobrno!
- Ale jo, to by šlo.
- I když počkej, tam bude určitě nahuleno jako svině (jdeme kolem a nahlížíme dovnitř). No jo, je.
- Tak co Bambáč? Já mám dneska fakt objevitelskou náladu. Ale to se ti asi nebude chtít, co? Na géčko?
- Hmmm, to moc né, no. Co Jindřich? Dát Jamonovo pivo?
- Jo, no jo, já tam ještě nebyl, to je fajn!

Vedu kamaráda-skláře k neoznačeným dveřím podniku, o němž ví jen hrstka zasvěcených (a můj věrný čtenář dalimil). Beru za kliku a jsem lehce zmaten. Máte votevříno? volám, protože po otevření dveří do hospody Rock Hole mě vítá čiročirá tma, a to je v otevírací době nezvyklé. Vzadu v koutě se vynoří obrys, který identifikuji, jako Jindřicha, majitele a občasného výčepáka v jedné osobě.

Není divu, že v podniku je tma. Jediným zdrojem světla je monitor počítače, na němž Jindřich paří Fallout 2, a jak všichni víme, to je hra s temným dějem. Sedáme tedy na bar, objednáváme dvě regentí jedenáctky a pouštíme se do nezávazného tlachání. Podnikatelská situace naštěstí není pro Jindřicha tak tragická – chvíli po nás se začnou trousit i další hosté. Plánuji časný odchod domů, ale ouha – po pochodu mám žízeň jak z písničky od Kabátů. Kamarád-sklář navíc na lístku nachází kapitána Morgana, Jindřich nám střídavě pouští starou Radůzu, nového Nohavicu a staré Red Hoty, a odejít je tak těžké…

Nicméně nakonec jsem to zvládl, a tento bezpointový příběh tedy může skončit.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

5 thoughts on “Tankisté jsou armáda s pásy

  1. Linet: snad to někdy použijí v hollywoodských velkofilmech místo trapných happyendů!

  2. neNO jako toho fallouta sem ještě pořád nedohrál hele, teď se řítím do Enklávy jak namidlenej blesk .) tak se zase někdy vokažte .)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>