Malinkatý básničky

Jak mi Karel Gott zničil večer

Je čtvrt na osm a kamarád-právník nikde, a to mě znepokojuje, protože jsme se domluvili, že se na Míráku potkáme za pět sedm a kamarád-právník je obvykle přesný. No kde jseš, vole? volám mu nervózně. Na Míráku, vole, kde jseš ty? No taky na Míráku, vole!

Pochopitelně. Oba jsme na místě setkání byli včas, ale já čekám před kostelem a on na tramwayové zastávce, přičemž oba pokládáme své čekací místo za jediné samozřejmé. Inu, nacházíme se a pochodovým krokem se přemisťujeme ku Žluté pumpě, abychom oslavili, že jsem se znovu stal Pražákem.

Pumpa, jak je u ní obvyklé, vykazuje nulový počet volných míst. Hlučná samota naproti přes ulici rovněž. Takže volíme jistotu a lehkou chůzí docházíme do Vršovic, do Irské. Doufám, že si o mně ta číšnice nemyslí, že jsem blázen, říká mi kamarád-právník, jen co se vracím z místnůstky určené k močení. Vona si možná nevšimla, že jsme přišli dva, a když jsem jí řekl, že bysme si dali dvě piva, koukala na mě dost divně a asi mě měla za schizofrenika.

Ať už si pinglice myslela cokoliv, na stůl nosila hbitě, a to navzdory svému okem viditelnému váhovému handicapu. Desítky, Morgani, masové prkénko, zdánlivě by nebyl důvod k nespokojenosti. Až na to, že byl přítomen Karel Gott. Ne tedy osobně, to by nám asi zas tak nevadilo, ale pouze svou tvorbou. Stůl nejblíže k džuboxu obsadila parta naprosto otřesných osob ženského pohlaví a do playlistu naházely kvanta songů právě od Gotta, od Leony Machálkové, Anety Langerové a Chinaski. A mocně (a falešně) je zpívaly s džuboxem.

S kamarádem-právníkem jsme jejich počínání nesli velmi nelibě. Ostatně ani vzhledově nebyly zrovna pastvou pro oči. Bez vkusu a nápadu oblečené, ošklivě ostříhané, nevzhledné, afektovaně se smějící a pálící jedno cigáro za druhým, zkrátka ideální ukázky toho, jak by ženy a dívky okolo třicítky vypadat neměly.

Kapitán Morgan je poetické pití, a tak není divu, že kamarád-právník mi po chvilce začíná vyčítat můj negativní vztah ke Xavieru Baumaxovi. Byl jsem na něm už dvakrát a pokaždý to bylo super. Všechny písničky má vtipný, a ještě mezi nima říká takový jako, no, sakra, já nikdy neměl literární vzdělání, takový malinkatý básničky! Připouštím, že na tom možná něco bude, ale než se naše debata může dále rozproudit, džubox utichá a my cítíme svou šanci.

Jak fretka (někdo by možná řekl jak zfetovaná lasička) vyskakuji od stolu a do džuboxu sypu hrst mincí, než se ty otřesné opoženy zmůžou na protiakci. Jestli tady sedí někdo, kdo nemá moc rád hiphop, tak mu příští půlhodinu nezávidím, říkám kamarádu-právníkovi spokojeně po návratu ke stolu, a lokálem se začínají linout vybroušené tóny Beastie Boys a Cypress Hill.

Spokojeně si cukáme hlavami do rytmu (každý svou) a vedeme učenou disputaci, zda Beastie Boys opravdu hrají hiphop nebo něco úplně jiného. Tu periferním viděním zaznamenám, jak se od stolu opožen zvedla ta nejošklivější (navíc obézní a v křiklavě růžovém svetříku) a podivně se ochomýtá okolo hrací skříňky.

Ty vole, ta tlustá růžová kráva mě přeskočila! volám vzápětí možná trochu více hlasitěji, než by na mém místě volal Stanislav Guth-Jarkovský. A opravdu – zrádná tlustice si neváhala připlatit za posunutí skladby v playlistu. Takže po Insane In The Brain nenásledovala Cock The Hammer, jak jsem plánoval, ale Vedoucí od Chinaski, a to je opravdu setsakramentský rozdíl. Od našeho stolu se ozývalo nespokojené dvouhlasné basové mručení, následně se kamarád-právník zvedl a vrátil věci do uspokojivého normálu několika vhodně volenými Prodigy.

Není tajemstvím, když řeknu, že jsme odcházeli před půlnocí a za peníze, které jsme v Irské nechali, bychom si mohli na dálku adoptovat sirotka z Angoly, kdybychom o to ovšem stáli. Tramway mi ujela o dvě vteřiny, a tak jsem se vydal domů pěšky. Poblíž Míráku se mi do cesty postavila cikánská štětka. Stará, tlustá, polonahá, jetá. Vyzývavě na mě špulila rty, svůdná jak sedmnáct dní mrtvá srna.

Jen jsem v duchu potřásl hlavou a obsahem žaludku.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

9 thoughts on “Malinkatý básničky

  1. očividně jsi nikdy neviděl zfetovanou lasičku ani sedmnáct dní mrtvou srnu!

  2. enimen: neviděl, ale to neznamená, že o nich nemohu psát!

  3. gdibi si to raději náházel dó mě ,ty móre…

  4. A kdy se teda dozvime kde bydlite, abychom mohli vyplenit vas byt? Odpoved zasli mailem!

  5. stpjš: snad tedy příště!
    kulida: jakmile se definitivně nastěhuje i F., dáme o sobě vědět, a ještě vás to bude mrzet!

  6. lobo: skvela volba, akorat obsluha ma posledniho cca. pul roku klesajici uroven. Ne tak davno se do Murphys dalo prijit v poctu jednoho cloveka, usednout na bar a stravit i tak noc krom piti tez debatou :( Nyni vec zhola nemozna – coz nastesti neplati o Piko baru, od Murphys pres koleje ulici dale :)

  7. Terrynka: sám jsem tam nikdy nebyl, sám se do hospody bojím:-))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>