GTA Mikulov

Výjezdní zasedání, které se zvrtlo

Dobré ráno, mumlám, když mě v devět ráno probouzí budík. Šmucka zrzavá, odpovídá mi malátně kolega Tomáš, s nímž sdílím pokoj, a v kostce se mu tak daří shrnout průběh předchozího časného rána, noci, večera a pozdního odpoledne.

Ale popořádku, jak to mám rád. Na meeting point v Rohatém krokodýlovi dorážím včas a dobře naladěn, v šéfově lexusu se opravdu jelo velmi, velmi, velmi příjemně. Setkávám se se známými i neznámými kolegy, čekáme na kolegy(ně) dosud nepřítomné a co jiného během čekání dělat, než urazit pár pivek a číšnici, že. S kolegou Tomášem dostáváme manželské apartmá, což nás lehce zneklidní, a navíc zjišťujeme, že v pokoji přímo pod námi bydlí dvě tlusté a šeredné Australanky, což je mnohem horší. Hele, až přijdem večer úplně nalitý, prostě za nima nesmíme, nesmíme jít! slibujeme si.

Večer je zamluvené sezení ve sklépku, jak by asi řekli místní, kdyby se jich někdo ptal. Majitel se snaží být vtipný, ale od našeho stolu se v odpověď na jeho žerty ozývá jen dunivé mlčení. Zato cizí lidé od stolu vedlejšího se nahlas smějí a kontrují vtipy podobné kvality, takže jsme lehce rozpačití.

Sudům s burčákem se uctivě vyhýbám, protože když jsem tenhle ďábelský nápoj okusil naposledy, pozvracel jsem si úplně nové manšestráky, a to bych věru nechtěl opakovat. Popíjím solidní bílé a těším se na večeři, protože je mi jasné, že mě čeká ještě pár hodin tahu a nenajíst se by znamenalo jasný debakl. Vinařův syn nám přináší vepřové kotlety s bramborem, pak taky bramboráčky a nakonec uzené, a můj obličej se začíná rozsvěcet něžným úsměvem.

Jenže zábava nějak nepřichází. Vinař vytahuje většinu hostů na turné po svém sklepě. My hrdě odmítáme a žertujeme po svém. Například tím, že dva výtečníci zabarikádují dveře, které do sklepa vedou, a baví se představou panikařících opilců.

Nu, velmi brzy ze sklépku odcházíme, jelikož cítíme, že je potřeba rozčeřit klidné vlny maloměstského života. Tady a nějakej otevřenej klub? Teď, v pátek večer? diví se místní slečna Bára, kterou jsme obklíčili na ulici a donutili ke spolupráci. Nakonec nás vede do herny. První vteřiny po našem příchodu vypadají jak ze špatného westernu – příchod skupiny dobře oblečených a sebevědomím sršících nadlidí kvitují místní playboys nepřátelskými pohledy, ale nevšímáme si jich. Tomáš obluzuje místní děvy, já s partiovkou se věnujeme kulečníku, u kterého chybí dvě koule, a ostatní všelijak pochlastávají.

Zábava stále nepřichází, ani když nás šéf mobilizuje a přemlouvá, ať jdeme někomu rozbít hubu. Místo toho raději znovu odchytáváme Báru a ta nás po kratším váhání vede na jakous takous diskotéku. Fiksu pojka se cestou ještě dopouští zločinu v podobě házení tykve do kašny a opičího skoku na značku Zákaz zastavení, ale do cíle se dostáváme bez policejní asistence.

Zde se věci dávají více do pohybu, a to zejména díky Tomášovi. Všechny okouzlil tancem u tyče a vzápětí začal rozehrávat svůj šarm na všechny přítomné dívky. Cítím potřebu mu pomoci a většina ostatních také, takže vesměs postáváme před klubem, pod falešnými jmény konverzujeme s procházejícími galánkami a pokoušíme se je přesvědčit, že Tomáš je zdaleka nejlepší možná partie široko daleko.

Děláme svou práci dobře a už už to vypadá, že jedna patnáctiletá zrzečka se stane Tomášovou neplacenou společnicí. V tom přichází deus ex machina v podobě zrzeččiny mohutné a minimálně poloromské kamarádky. Hlubokým hlasem a hlasitým stylem se do Tomáše pouští, nařčíná ho z nejčernějších úmyslů a nakonec svou chráněnkyni táhne do tmy. Tomáš je mrzutý.

Jsou tři hodiny a vnímáme to jako dobrý čas k cestě do peřin, zejména když nás čeká vstávání v devět. Heeey, Aussies, are you there? hulákáme ještě z hotelového okna do tmy, ale máme kliku. Nejsou.

Ráno u snídaně si k našemu stolu přisedne kolega z obchodního oddělení, nevěřícně zaznamenává naši obdivuhodnou svěžest, s bolestným výrazem si tiskne dlaně k rozbolavělé hlavě a sténá: Vy všichni, celej ten váš tým, jste blázni! Jsem ale rád, že s vámi budu pracovat!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

8 thoughts on “GTA Mikulov

  1. Jednu z kulečníkových koulí jsem našel u sebe v kapse, to bude asi znamení. A jak jsem házel tykev do kašny si pamatuju, ale kde jsem ji sakra vzal?

  2. FP: o té kouli jsem nenapsal schválně, ale když už jsi to sám prozradil…tykev původně stála před dveřmi nějakého domu či galerie:-)

  3. Jestli jste doopravdy slyšeli někoho říkat „sklépek“, mohla to být leda nějaká pražská náplava, místní takhle nemluví :-)

  4. Toony: to je velmi nepravděpodobné, takový fiksu pojka využívá moderních stealth technologií:-))))

  5. lobo: No i na tu moderní US technologii stačila obyčejná Věra nebo Tamara a moc bych se nedivil, kdyby v Mikulově měli nějakou verzi pasívního radaru pod krycím označením třeba Bára ;-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>