Přátelé mi prodávají alkohol

Což není zlé, ale kdyby jej věnovali…

Ti lidé z internetového obchodu s whisky a whiskey, kteří odposlouchávají můj telefon, dnes jistě museli mít dojem, že nedělám nic jiného, než že si píšu a volám s jinými bloggery a vyměňujeme si jen zdánlivě nesmyslné vzkazy. Taky je ale možné, že ten dojem neměli, protože můj telefon neodposlouchávají – ba dokonce je to dosti pravděpodobné.

No, měl jsem na čtvrtek už něco domluvenýho, ale jediným mávnutím brka to můžu zrušit. Ostatně, jít na večeři s rakouskou vicemiss můžu jít i jindy, sděloval mi telefonicky Kozel, a já měl takovou radost, že jsem se ho ani nezeptal, jak a jakým brkem chce mávat. Ach ano! Ach bože ano! potvrdila mi smskou svou účast i Linet, a tak je o osudu čtvrtečního večera rozhodnuto. Bude to zkrátka jeden z těch dnů, kdy pro většinu lidí bude lépe zásobit se nakládaným hovězím, okna zabednit vysazenými dveřmi a do otvoru po dveřích přisunout tu nejtěžší skříň.

Petr Olmer mě už delší dobu zahrnoval vyčítavými maily, že knížka, kterou jsem v jedné jeho dražbě vyhrál, mu stále zavazí doma a zabírá místo pro Ludwigovo žrádlo, takže dnes už jsem ten duševní teror nevydržel a nabídl mu, že knihu si po práci vyzvednu. Podivně rozveseleným hlasem mi to Petr odsouhlasil, a hned dodal, že ke knize mi přidají i několik dalších a láhev kubánského rumu za dumpingovou cenu.

Kolik od tebe Petr za ten rum chce? tázala se podezřívavě kulida, když mě vezla výtahem do jejich hnízdečka. Popravdě jsem ze sebe vysypal požadovanou sumu; pokud vás to zajímá, byla o korunu vyšší, než jsem našel v jednom e-shopu, dokonce dost vysoká na to, aby nešla vyjádřit jednou bankovkou. Kulidu to ale zjevně neuspokojilo – zakabonila se, prohlásila něco o nezodpovědných rozhazovačích a špatných obchodnících, ale k Petrově cti slouží, že žádné dodatečné zvýšení ceny nedovolil.

Když byly nákupy hotovy, atmosféra se uvolnila. Pochválil jsem té mladé s slibné dvojici byt a za odměnu dostal skoro pečený kaštan a jeden a půl bonbónu z Turecka. Navzájem jsme si slíbili různé pijatyky. Opláceli si vtipné bonmoty atd. atd. Dokonce, když jsem ve státnicky tajné záležitosti telefonoval Mek Bílové, Petr i kulida dovedně vyluzovali šum moře a křik racků, aby moje oblíbená kojící právnička propadla mylnému dojmu, že jí volám z exotické dovolené.

Když jsem si následně ve večerce pořizoval noční nákup, mladá obsluhující Vietnamka psala smsky a usedavě plakala. Moje měkké srdce to těžco neslo. Rád bych chuděře alespoň slůvkem pomohl a zeptal se, co jí trápí, ale moje znalosti vietnamštiny se redukují na frázi Bau dou! a to, jak jsem cítil, by nebylo zcela vhodné.

Večeřet vychlazený rum s vychlazenou colou je cool!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

8 thoughts on “Přátelé mi prodávají alkohol

  1. To bylo chlubení a fotografování plného stolu tureckých suvenýrů a oni to filutové mají všechno na kšeft. Jestli s takovým obchodnickým duchem neměli v tom Istanbulu spíš zůstat…

  2. lobo: já vím, ta tvoje kola, ale nebylo by to bez ní občas i lepší?

  3. stejně neumím moc rakousky…
    takže bau dou ve čtvrtek!

  4. kulida: jsem! aha! :-) )
    F.: mohli na tom vytřískat pěkných pár findiků!
    numa: věř mi, příteli, není:-))
    Linet: můj mobil hovoří jasnou řečí!
    Kozel: stejně by se ti nelíbila!

  5. P~O: jako v každé své pověsti dbalé čítárně!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>