Mušketýrské úvahy

Alexandre Dumas by se divil, kdyby to viděl a slyšel.
Včera se stalo několik svým způsobem zvláštních věcí. Tou nejméně podstatnou je, že computerový analfabet lobo udělal pár drobných změn ve svém blogu, změn, jejichž vyznění jistě posune Smutnej příběh a stupínek blíž srdcím čtenářů. No dobrá, šlo o zásahy tak primitivní, že by je zvládla i polodementní opoce se šátkem přes oči, ale já to beru jako pěkný úspěch.

Když už jsem se tak potloukal kyberprostorem, našel jsem nepřečtený vzkaz. A vida, jedna moje kamarádka, čtenářka a bývalá spolubydlící mi nabízí lístek na Mezi ploty. Je to od ní hezké a s radostí přijímám.

Kontroluji všechny své maily, a když procházím ten, který jsem zřídil speciálně kvůli tomuhle blogu, a který příliš často neprohlížím, nacházím milý a hřejivý mail od Mek Bílové. To mi taky udělá radost, byť jde o vzkaz už přes týden starý.

Tohle všechno se musí zapít, říkám si, a vyrážím vstříc nejmilejšímu podniku. Dnes je v něm prázdno, u stolu sedím jen s kamarádem-sklářem. Slavnostně si přísaháme, že si dáme jen čtyři pivka a jdeme domů, ale předem oba víme, že slibujeme nesplnitelné. Číšník to ví taky a chová se podle toho.

S kamarádem-sklářem chodím na pivo vůbec nejraději. Za tu dobu, co se známe, jsme se spolu už něco nachlastali, a léta strávená nad krušovickými půllitry nás stmelila do podoby dvě těla, leč jedna duše, což je výsada, které se kromě kamaráda-skláře dostává už jen enimenovi a mému bráškovi.

Chodit na pivo jen ve dvou může někomu přijít jako nuda, zvlášť když jde o pravidelný rituál, který se opakuje už moc dlouho. Já neříkám, že to někdy nuda není, ale neplatí to pro kamaráda-skláře. Ještě se nám nestalo, že bychom uvízli na mělčině ticha a neměli si co říci. Jistě je to dáno i takřka nekonečným souborem témat, která plynule probíráme. Kamarád-sklář sice postrádá vzdělání, ale nepostrádá vědomosti a široký rozhled.

A tak i včera v nás krušovický Mušketýr zažehl vyprávěcí a diskusní náladu. Tradičně jsme věnovali pár vět svým partnerským vztahům a partnerským vztahům našich kamarádů, tradičně jsme vzpomínali na odehrané mise ve Flashpointu. Potud nic nového. Pak ale debata nabrala hned několik nových směrů, a tak na přetřes přišla hra v šachy, speciální britské jednotky nasazené za druhé světové války v Barmě, stavba Panamského průplavu, víc než klaustrofobní tunely Vietcongu a odvaha Američanů, kteří se do nich s pistolí v ruce vsoukávali, železniční propojení východního a západního pobřeží USA a soukromé lety do vesmíru.

Kulturní okénko zastupovalo vzpomínání na klíčové scény z westernů Hodný, zlý a ošklivý, V pravé poledne a Krajina střelců. Provedli jsme srovnávací analýzu Čety a Apokalypsy. Utvrdili jsme se v názoru, že nejvtipnější herec všech dob je Leslie Nielsen. Shodli jsme se, že nejlepší dokumenty o čemkoliv vyrábí BBC, a že některé překlady Hlavy XXII jsou lepší než jiné.

Při tom všem jsme samozřejmě stíhali sledovat a komentovat i dění kolem sebe, například na televizní obrazovce. Zrovna byl puštěný Neslušný návrh, což vyústilo v naši shodu na tom, že i když je to proti vší logice a nedává to smysl, ani jeden z nás by svou současnou životní družku kvůli milionu dolarů žádnému zbohatlíku nepřepustil. A to i přesto, že máme k penězům sakra kladný vztah.

Zkrátka jsme prokázali renesančnost svých charakterů a je velká škoda, že se tyto rozhovory nearchivují, neboť by jistě mohly být poučením pro mladší generace.

Když přišel čas naše sezení ukončit, brodil jsem se domů hustým lijákem, hodiny z věže na radnici odbíjely půlnoc, jehličí stromů, které jsem míjel kolem cesty, vypadalo kvůli nánosům vody a matně žlutavému svitu lamp jako zalité do skla, a na mě sedla melancholie hutná a těžká jako vlněná deka.

Na Nově se mi nahrával Desperado, tak jsem na jedničce dal šanci snímku Sbal prachy a vypadni II, ale bylo to o ničem, a tak jsem to raději zalomil.

Zdál se mi roztomilý erotický sen se špatným koncem. Když totiž Ta Neznámá už ležela nahatá na pohovce a já klečel nahatý nad ní, zmetamorfovala se do oblečeného enimena, což poněkud narušilo kontinuitu tématu.

Tyhle terminátoří móresy jsou zrádné.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

5 thoughts on “Mušketýrské úvahy

  1. neurotik: což nás jistě do značné míry sblížilo:-)

  2. znám. já když se napiju Krušovic, tak mám taky najednou dvě těla…

  3. Mek Bílová: mě se spíš stává, že dvě těla mají najednou všichni kolem mě:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>