Li + Ko + Lo podruhé

Na čem jednou zbohatneme

I když jsem dýchal opatrně a mělce, dech mi mrznul a kolem úst se mi tvořily středně miniaturní rampoušky. Přetáhl jsem si kapuci přes hlavu, ruce vrazil hluboko do kapes a celý se jakoby schoulil do sebe, čímž jsem získal tak trochu bezdomovecký vzhled a ostraha z New Yorkeru se po mně začala dívat s podezřením. Historie se opakovala: Podruhé jsem měl sraz s Linet a Kozlem a podruhé jsem na místě setkání byl první. To máš z toho, že jsi idiot, který všude chodí včas, řekla mi láskyplně F. do telefonu, než mu mrazem pukl kryt.

Pak ale velké vítání, potřásání pravicemi a úsměvy, a kam půjdeme? Linet nás seznámila s myšlenkou zapadnout někam do okolí Milady Horákové, respektive ulice téhož jména. Já i Kozel jsme jako praví gentlemani její návrh pozorně vyslechli a bohapustě se mu vysmáli, protože přece – kluci z Královských Vinohrad se nebudou pouštět někam na periferii!

Po krátkém motání se davy turistů jsme ulovili volný stůl v jedné plzeňské restauraci u Staromáku. Tady by mi to mohlo patřit, zasnil se Kozel. Celý bych to vyboural a udělal z toho plzeňskou restauraci. Ale Kozle, namítám hbitě, tohle je plzeňská restaurace. No, tak o to by to bylo jednodušší!

Rozehříváme se pivy a nějakým tím panďulákem, rovněž gulášek je vynikající. Když jsem poprvé zakrojil do připojené feferonky, šťáva z ní mi neomylně vystříkla do oka, ale už jsem se smířil s tím, že tyhle věci mě prostě potkávají. Malinko nervózní jsme z nezdravě vypadajícího harmonikáře, který prochází celou restaurací jako memento mori a s podivným leskem ve skleněném oku se na nás usmívá, ale nakonec se rozhodl nezaútočit.

Divím se, že ještě nikoho nenapadlo míchat (utajeno) s (utajeno) a prodávat to. Asi s tím začnu a zbohatnu na tom, plánuje Kozel. Nebo na tom zbohatnu já, říkám jen v polovičním žertu a chvilku se na sebe tak jako nejistě usmíváme a přemýšlíme, jak se co nejrychleji dostat na patentový úřad. Pak si však uvědomíme, že stejně úřední hodiny skončily a věc odkládáme ad acta. Dříve, než si stihneme vybudovat pověst nejžíznivějšího stolu, se Linet s omluvou zvedá a opouští nás. Prý ještě musí nakoupit, navařit večeři a vůbec všelijakými způsoby potěšit svého partnera. Jsou všechny ženy takové?

Přeci jsme nešli do hospody na dvě piva! voláme s Kozlem sborově, pokud tedy dva hlasy lze počítat za sbor. Nedaleká číšnice vraští čelo, neb jasně seznává, že tato noc nebude krátká. S Kozlem ji nutíme k neustále novým a novým dodávkám půllitrů a nějakého toho panďuláka, a když se milosrdně rozhodneme odejít a nechat za sebou stopu z bankovek, lze hodinu popsat jako pokročilou.

Jen bych moc rád věděl, o čem všem jsme hovořili. Moje paměť totiž většinu svědectví odmítá vydat.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

9 thoughts on “Li + Ko + Lo podruhé

  1. konverzační témata se pokusím nastínit v zítřejším frku, snad… :o )
    bohužel, ten dnešní se smazal před zveřejněním a vzteky jsem nebyl schopen naťukat podobný, grrr!

  2. Pamatuji, na dva historické srazy, kde jsem byl na místě setkání první já. Pravda, Lobo dorazil vždy jako „až“ druhý, ale stále ještě včas. Přemýšlím, jsem tedy snad ještě větší idiot?

  3. jsou takove, protoze v opacnem pripade se bourite… ;)

  4. Quanti: v tom případě je všechno v nejlepším pořádku:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>