Pokřtění nové mísy

Pokus o důkaz, že naturalismus není mrtvým stylem.
Včera, přibližně v půl desáté ráno, se mi nějak neudělalo dobře. Cítil jsem podivné tlaky ve všech záhybech dutiny břišní, a to nikdy nevěstí nic dobrého. Ale zůstával jsem relativně v klidu, protože podivné stavy jsou takříkajíc průvodním jevem mého životního stylu.

Prvním varováním mi mohlo být postěžování si Té Neznámé, že se jí zřejmě po dvou Hoegaardenech udělalo zle. Však jste to četli sami. V průběhu odpoledne mi přišla smska od kamaráda-skláře, že večer se nezúčastní seance v nejmilejším podniku. Psal cosi o horečce a závažných trávicích obtížích. Co to s těmi lidmi je, bručel jsem si pod vousy, o kterých má milá tvrdí, že jsou zrzavé, byť jsou normálně světlé.

Ve čtyři hodiny jsem opustil pracoviště, vyřídil pár nákupů a sedl na bus do maloměsta. V autobuse to přišlo – zvláštní pocit v žaludku intenzivněl a roztahoval se do dalších orgánů. Taky jsem měl tak trochu pocit, že se do mě dává zimnice.

Když jsem přijel domů, bylo mi už solidně špatně. Jindy fešácky bledý obličej se zalil červení neznámého původu. Měl jsem úplně ledové dlaně, což se mi nestává ani v nejsilnějších mrazech. A o výměšcích tuhé konzistence jsem si mohl nechat jen zdát. Přes to všechno jsem do sebe nasoukal večeři, byť jen malou porci.

Zimnice a břichabol neustávaly, naopak se k nim přidala celková únava. Asi v sedm mi bylo jasné, že ani já do nejmilejšího podniku nedojdu. Chvilku jsem si tedy četl, chvilku si povídal s rodiči a jednou za čas odbíhal na toaletu. Zde bych měl zmínit, že rodičové opět zainvestovali a náš byt opatřili novou, běloskvoucí mísou, radost posedět.

Okolo deváté večer mi Jamon přivezl basu vlastnoručně uvařené dvanáctky a já byl tak zesláblý, že jsem ji málem nedokázal vynést k nám do prvního patra. Nelžu. To byla poslední kapka, rozhodl jsem se, že si vezmu nějaký prášek a půjdu vše zaspat.

Našel jsem kýženou tabletku, polkl ji a zapil, a v ten moment bylo hotovo. Dávicí reflex se spustil, nečekán a nezván. Několika rychlými skoky jsem jako Neo proletěl celým bytem, poklekl k záchodové míse a přibližně v šesti vlnách se zbavil tabletky, večeře, oběda, snídaně i všeho, co jsem za den vypil. Pestrá směsice, řeknu vám. Ač mi při zvracení bylo mizerně, dokázal jsem ještě přemýšlet, jaká je škoda, že mě v této situaci nikdo nefotí. Jistě by to byly snímky vtipné až běda.

Pozvracet se po jídle! To se mi stalo naposledy ve školní jídelně na základce a popisoval jsem to tu velmi nedávno. Po chlastu, to je jiná, to bych jen mávl rukou – ostatně například o historce v níž jsem figuroval já, náš balkón a sousedova naleštěná Škoda 120, zaparkovaná pod balkónem, se dodnes hovoří s posvátnou úctou. Ale i tak jsem v oboru dávení nepříliš fundovaný jedinec, a proto mě obzvlášť baží pomyšlení, že při včerejším vystoupení jsem krom mísy neznečistil nic. Nepoblil jsem si tričko, boty, ani kalhoty, a na podlahu vedle mísy dopadla jen jedna jediná kapička, a ta ještě byla z dávky, kterou jsem vypouštěl nosem, takže nešlo příliš dobře zamířit.

Mísu jsem vydrhl a šel na kutě s tím, že ráno mi bude líp. Popravdě, příliš to nevyšlo. Celý dnešní den trpím zásadním nechutenstvím a kromě talíře polévky a dvou sloupečků hořké čokolády jsem nebyl schopen a ochoten cokoliv pozřít. Před hodinou jsem sebral síly a zkusmo vypil jedno pivo, ale ani mi nechutnalo. Je to se mnou zlé.

Pochopitelně, že z tradičních maloměstských slavností, na které jsem se tolik těšil, nebylo nic. Jestli se můj stav nezlepší ani zítra, asi si začnu zoufat. Takhle špatně od žaludku mi bylo naposledy před třemi lety, kdy jsem v Gruzii chytil nějakou dosud neznámou formu úplavice.

Pochopitelně, že estetika porcelánové WC mísy se nedá srovnávat například s míšeňským čajovým servisem. Ale jsou chvíle, kdy by míšeňský porcelán zdaleka neposloužil tak dobře.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

14 thoughts on “Pokřtění nové mísy

  1. Vítej do klubu, akorát já to nemám od žaludku…
    Takhle budu muset odvolat pondělní zápas s gotchou :(

  2. holt nějaká záhadná epidemie, rozšířená mezi bloggery a jejich blízkými:-)

  3. Přesně tak, začínám psát s překlepy, protože bříška mých prstů se stáhla do zkrabatělých ledových plošek a nad klávesnicí se pohybují pouze nejistě. Uf…

  4. já v pátek musela odejít z práce už v poledne. dala jsem si pak dvoudenní krutou odtučňovací kůru o dvou suchejch rohlících. v pondělí mě lobo nepoznáš :-)

  5. Ta Neznámá: za víkend jsem snědl talíř polívky, dva sloupečky hořký čokolády a dneska tři knedlíky s omáčkou. budeme takový dachau duo:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>