Ženprostý

Víkend jak z roku 1996, s jistou licencí

V pátek večer bývá v nejmilejším podniku hlava na hlavě, to každý ví a proto není divu, že jsme učinili protiopatření: Za a) jsme měli náš stůl pojištěn rezervačkou, za b) jsme se do lokálu já a Jenda dostavili ještě před půl osmou a hlídali co možná nejvíce míst. Co si totiž budem povídat – na stole může trůnit rezervačka, ale pokud vám od okolních stolů šlohnou židle, je vám platná asi jako sluneční brýle v centru Hirošimy. A vzhledem k tomu, že u našeho stolu mají teoreticky být židle čtyři a v nejvypjatějších momentech nás tam sedělo sedm či osm, tak jsme odvedli sakra dobrý výkon.

Neobvyklou stránku pátku lze vydedukovat už z titulku: F. dlela v Brně a řídila poslední stěhovací přípravy a Jendova přítelkyně pracovala dlouho do noci. Snad i proto se věci daly do pohybu více než jindy…ale popořadě. Zpočátku se v pátek vše odvíjelo podle dlouholetě prověřeného scénáře. Náš stůl byl veselou oázou mladých a nadějných intelektuálů v moři těch, kteří tento status už dávno ztratili nebo na něj nikdy nedosáhli. Pak se však okolnosti spikly proti nám – číšnické duo Fanda+Radek nám na účtenku vytvořilo abstraktní obraz „Modrá čárka a jejích čtyřicet kamarádek“ a kdosi méně intelektuálně hbitý vymyslel, že by se mělo objednat pár panáků.

Vidím na vás, že varovně zdviháte ukazovák, někteří i prostředník, proto volám: Žádný strach, přátelé! Já dobře vím, co dokáže démon alkohol s člověkem udělat, a tak jsem se panákové hrozbě moudře vyhnul a i Jendu jsem ubránil. Spolu jsme posléze mohli sledovat, kterak se z našich jindy veselých a výřečných přátel postupně stávají trosky, které by se možná dobře vyjímaly na pitevním stole, ale nikoliv u tak slavného stolu, jako je ten náš.

Mementem mori celého večírku byl zejména obtloustlý bohatýr Kugi, který vyzval na panákový souboj našeho matadora, kamaráda-skláře. Po jistém diplomatickém handrkování se usnesli, že vyzyvatel pije zelenou a sklář rum, přičemž pro srovnání procentního handicapu musí být zelené vždy dvakrát tolik, co rumu. Jen co byla dohoda uzavřena, Kugi postavil sklářovi na stůl decák rumu a sám si objednal zelenou do dvou decáků. S obavami jsme tento hazard sledovali, a řeknu vám, nechtěl bych být v kůži ani jednoho ze závodníků. Protože se celkem smírně rozešli, když sklář měl v sobě tři a půl deci hnědavé lahůdky z brambor. A je na vás, abyste dopočítali, kolik toho zvládl Kugi.

Společným jmenovatelem soboty a neděle byl klid. Klid po bouři. S Jendou jsme oba dva dny strávili tak, jak se nám už dlouho nepodařilo a asi už hodně dlouho nepodaří – poctivě jsme se střídali po misi a plnili oblaka troskami nepřátelských letadel a krví jejich pilotů, zkrátka krásně jsme si užili slast nazvanou Forgotten Battles. Ještě teď mi slzí oči (doufám, že dojetím), když si na to vzpomenu!

Pochopte, aby nevznikla mýlka: Víkendy se ženami jsou krásné a třeba já si to užiju vždycky až do posledního zbytku sil. Ale jednou za čas si takhle odpočinout, to je opravdu potřeba!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

8 thoughts on “Ženprostý

  1. smícháno dohromady – vyjde koktejl pozoruhodných vlastností!
    (vyzkoušeno minulou sobotu)

  2. lobo: v zásadě ano. jen to upřesním:
    nebyla to dívka, ale kumpáni, nebyla to pařba, ale chlastačka a nebyly to gamesy, ale zelené s absinthem…

  3. ženprostý víkend ?
    něco jako Zkrocená hora Stožec ?

  4. dalimil: tvoje přirovnání vždy byla mimořádně přesná!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>