S cibulí na ksichtě

Jedna z miliónu hospodských fresek

Včerejšek měl být ukrutně sportovním dnem, ale necelou hodinu před začátkem plánovaného výšlapu mou mysl zachvátila zlá předtucha, zavolal jsem kamarádu-skláři a akci zrušil. A dobře jsem udělal, protože v čase, kdy bychom podle původního itineráře bloumali asi pět kilometrů od civilizace, se nebesa otevřela jak srdce Jána Zákopčaníka a začalo děsivě pršet.

Takže moji kamarádi ke mně nyní vzhlížejí s ještě nábožnější úctou a velebí moje věštecké schopnosti.

(Pravda, ve skutečnosti jsem akci nerušil ani tak kvůli zlé předtuše, ale kvůli náhlému ataku akutní lenosti, ale na to se historie ptát nebude. Doufám!)

S kamarádem-sklářem jsme tedy nějaký čásek věnovali sledování Premier League na projekčním plátně ve sportbaru, ovšem pak se nový pingl začal ke kamarádu-skláři chovat neuctivě, a tak jsme za sebou práskli dveřmi a deštěm odešli tam, kde nás mají rádi – do nejmilejšího podniku. Bylo něco před sedmou a lokál byl plný z menší poloviny, jak by asi řekli matematici.

Ha! Náš stůl pod televizí je zlovolně obsazen nějakým vilně se tvářícím párečkem nižšího středního věku! Nelibě se ušklíbáme, sedáme ke svému náhradnímu stolu, který ovšem nemáme tolik v lásce, tu a tam kývneme známému na pozdrav a s osvědčeným pinglím duem Fanda + Radek si vyměňujeme osvědčené vtipy.

A vida, u vedlejšího stolu sedí dva od pohledu méně duševně aktivní jedinci. Jeden je celkem běžně opilý a druhý nás zaráží tím, že má na obličeji kusy cibule. Ano, zřejmě mu únavou na chvíli spadla hlava do talíře se zpola dojedenou tlačenkou, a on si ničeho nevšiml, komu z nás se to již nestalo, že.

Noříme se do diskuse, když tu náhle jsme vyrušeni hromovým rachotem. Onen cibulář se zřejmě znovu unavil, i se židlí se zhroutil na podlahu a v kaluži piva a octa zaujal stabilizovanou polohu. Je kolem toho trochu zmatek, číšnické duo plní éter hrubými výrazy, které zhrubnou ještě více, když se již probuzený cibulář přiznává, že s sebou nemá sdostatek oběživa. Nakonec však číšníci vítězí, v cibulářových kapsách se pár potřebných mincí najde, je potupně vynesen z lokálu, hospodský mumraj se vrací zpět do starých kolejí a tak to má být.

Zvláštní, skoro každý, komu jsem na maloměstě vyprávěl o svém novém a našláplém computeru, se podivoval nad tím, proč jsem s ním v Praze nezůstal a nevěnoval víkend ušlechtilým gamesám. Na tvým místě bych se na nás vysral a jen bych pořádně zapařil! říkají mi s malými obměnami všichni. A mají asi pravdu. Dnes hned po obědě mířím směr hlavní město a po zbytek dne hodlám být velmi neproduktivní…

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 thoughts on “S cibulí na ksichtě

  1. Hele, lobo, nezrušil jsi tu akci spíš kvůli náhlému ataku akutní lenosti než kvůli zlé předtuše?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>