A pak se mě zeptala: „Chutnalo?“

Zanedbatelná trocha počtů a klinického sexu

Jak v jedné své písni zpívá Eminem: Let’s do the math. Včera jsem vstal v osm a spát šel cca o půlnoci. Takže v bdělém stavu jsem byl nějakých šestnáct hodin. Hodinu odečítáme na defekaci, sprchu, oblečení se, posnídání a přesun do příliš vzdálené práce. Zbývá patnáct hodin. Hodinku odečítáme na obídek, protože špenátová polévka se šunkou, vepřová kapsa s nivou, opečené brambory a půllitr Bernarda jedenáctky se nesmějí uspěchat. Zbývá nám čtrnáct hodin. V práci jsem byl (nerovná se pracoval) od devíti do dvanácti a od jedné do šesti. Zbývá nám šest hodin. Přidáme ještě hodinku na všelijaké přesuny, a zbyde nám pět hodin.

Přátelé, těch pět hodin jsem velmi bohorovným způsobem proflákal v hospodě. Jmenovitě v Pumpě. Žluté, jak by možná napsal Douglas Adams. Mými druhy v pivní zbrani byli (v pořadí dle příchodu) F., kamarád-sklář, enimen a jeho dívka, kamarád-právník. Zase nová číšnice byla v rámci možností hbitá a po každém pivu či jídle vyzvídala, zda nám chutnalo, což nebylo neroztomilé.

Jen bych chtěl podotknout, že když jsme si coby dezertík dali nachos se sýrem a ve čtyřech se o ně notně prali, ubrus na našem stole doznal několika nevratných změn. A když jsme si jako druhý dezertík dali nachos s kuřecím masem, situace se ještě vyostřila. Ale vzhledem k tomu, že při odchodu jsme šustili bankovkami jak Trautenberk (dělal-li to tedy někdy), tak snad ani příště nebudeme nezvanými hosty.

Lidé v okolí Náměstí Míru si možná vzpomínají, že včera v čase okolopůlnočním se půlkou Královských Vinohrad rozléhaly dva syté basy.
„Tak si dobře zamrdejte, silnější pes mrdá!“ – to se s námi loučil kamarád-právník, a vzápětí jsem ho poprvé v životě viděl utíkat, když pojal úmysl stihnout tramway.
„Tak si ho dobře vyhoň, samotáři!“ – odpovídal jsem mu srdnatě a několik pozdních chodců odvracelo zraky.

Za připomenutí stojí snad už jen fakt, že dnes jsem byl šéfem pochválen za inovativní přístup k reportáži o úspěších desky jedné teplické rockové kapely, která by se mohla jmenovat třeba Svrchník nebo Bunda, kdyby se nejmenovala úplně jinak.

Pochvala mě mile zahřála u srdce (pokud to nebyl náběh na infarkt) a já se rozhodl ji oslavit nicneděláním.

Tak vzhůru na to!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

9 thoughts on “A pak se mě zeptala: „Chutnalo?“

  1. Gomba: to je zvláštní, to rozhodně nebylo záměrem:-)

  2. nemáNo když jsem viděl video z Tour de b…, tak asi budete muset dostávat alkohol povinně od zaměstnavatele, protože bez něho šíleně deklamujete a přehráváte ;)

    Ale zas jste byl lepší než jistý františek L. při rozhovoru s ekonarcisem

  3. F.: já bych Jamona vzal za půllitr…
    Toony: s tím alkoholem je to samozřejmě pravda, ala naše natáčecí náklady by tím nehorázně vzrostly:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>