Zábavička mezi ploty&

…skončila tím, že jsem se spálil jako blázen.Jak jsem vám sliboval, vypravil jsem se v neděli do bohnické léčebny za kulturou. Se svým doprovodem, sličnou exspolupracovnicí Lenkou, jsem se setkal v Holešovicích, dali jsme si pivko a jen nevěřícně sledovali, jak narvané přijíždějí autobusy č.200, které do Bohnic jezdí. Přijel první, stáli jsme příliš daleko ode dveří. Nacpalo se do něj asi sedm lidí.

Přijel druhý. Hysterická bába s čivavou v tašce vykřikovala, že čeká už hodinu, tak se nakonec dovnitř dostala. Už jsme chytře stáli ke dveřím blíže, ale přesto jsme ještě neuspěli. Přijel třetí. Dveře se otevřely, stáli jsme přímo před nimi. V autobuse zbývalo asi šest molekul volného místa, ale prostě jsme se rozeběhli a skočili dovnitř. Vyšlo to a cesta byla super. Bez možnosti si to aspoň trochu užít jsem si jen bezmocně uvědomoval, že Lenčina obří ňadra mám pevně zakleslá v hrudním koši, že z boku se na mě podobně bezostyšným způsobem lepí jakási vysoká a našlechtěná dívka, a že z hlubin autobusu se ozývá sténání dusícího se desetiletého chlapečka, který si zjevně na cestování mohl vybrat i lepší dobu.

Na dalších zastávkách už nikdo šanci nastoupit nedostal. Do areálu léčebny jsme se dostali krátce po začátku akce, takže jsme se jen usadili, vyzuli a vysvlékli, jak jen to společenské zvyklosti dovolovaly, a oddali se poslechu Horkýže Slíže. Dobré to bylo. Lahve vína jsme nechali ještě odpočívat v taškách a osvěžovali se nealkoholickým Birrelem. Popravdě řečeno, nechutnalo to špatně a bylo to osvěžující. Pak jsme vyposlechli Mňágu a vydali se na bludnou pouť areálem.

Proč se u každého druhého stánku prodávaly batikované šaty, trička a šátky, to přesahuje moje meze vnímání. Já dal vydělat jen stánkům s grilovanými kuřaty, langoši a cédečky.

Začal jsem potkávat spoustu lidí, které jsem nečekal. Potkal jsem hocha, se kterým jsem byl před třemi lety v Gruzii, a kterého jsem od té doby neviděl. Potkal jsem jednoho svého pedagoga. Potkal jsem svoji někdejší platonickou lásku. Potkal jsem přítelkyni kamaráda-skláře. Potkal jsem obě Lojerovy sestry.

A taky jsem vedl několikero konverzací s dívkami, které se ke mně živě hlásily, a na jejichž jména jsem si nedokázal vzpomenout. Začalo to dokonce cizojazyčně. Ubíral jsem se ke frontě na Birrel, když slyším: Wow, hi, lobo, how are you?
Zadíval jsem se směrem, odkud ten hlas přicházel a spatřil pomenší dívku, které jsem nedokázal přiřadit žádnou svou životní kapitolu.
Perhaps you don´t remember me…? navázala, když jsem nereagoval patřičně rychle.
Of course I do remember you. You are from Italy, zariskoval jsem, protože asi se dvěma Italkami jsem se v posledních letech setkal.
Rozzářily se jí oči a začala povídat a vzpomínat, až jsem získal dostatek indicií k tomu, abych se zorientoval. No jasně, tohle je holka, k jejímuž stolu jsme si jednou přisedli já a Ta Pravá (jestli si na ni ještě pamatujete) v jedné pivnici, a další den jsme všichni tři a Italčin přítel docela hezky zakalili. Před časem jsem tu o tom psal.

Každopádně mě potěšilo, že si mě tahle cizinka po půl roce pamatovala a pamatovala si i moje jméno. Masáž ega, jestli mi rozumíte. Další dívky, se kterými jsem včera vedl společenskou konverzaci, jsem znal alespoň od vidění, a to, že jejich jména mi vytanula z mysli, přisuzuji škodlivým vlivům svého životního stylu.

V pět jsme s Lenkou chtěli jít na Gaia Mesiah, ale spletli jsme si scény a dorazili na Vypsanou fixu. Mám tuhle partičku celkem oposlouchanou, takže jsem váhal, zda zůstat či nikoliv. Nakonec jsme zůstali, otevřeli první láhev vína, a obě rozhodnutí byla dobrá.

Další láhev padla během Pehy, pak jsme si poslechli dva songy od Dana Bárty a vydali se domů. Vzhledem k dobrému timingu jsme se dostali do prvního přijedšího autobusu a vše bylo v nejlepším pořádku.

Tedy vše kromě mé pokožky. Obličej, ruce a holeně mám zdravě červeně zabarvené a coby estét přiznávám, že to nevypadá zcela nejlépe.

A ještě k tomu, že žádný ze spřátelených a na akci přítomných bloggerů mě nepoznal a hrdě se ke mně nepřihlásil: asi je to moje vina. Napsal jsem vám, že mě poznáte podle toho, že mým doprovodem bude ta nejprsatější z přítomných žen. Sypu si popel na hlavu. Ač se to zdá neuvěřitelné, i já jsem zahlédl asi dvě nebo tři dívky, jejichž hruď svými parametry tu Lenčinu překonávala.

Ale jestli někdo z vás viděl značně odhaleného vysokého a nakrátko ostříhaného mládence, jak se nechává fotit u cedule Sexuologický ústav, tak jste viděli mě.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

20 thoughts on “Zábavička mezi ploty&

  1. Vidím lobo, žes též chyboval a zakotvil namísto u Gaia M. na Fixe zrovna jako já. Z několika zdrojů se mi doneslo, že G.M. byl nejskvělejší nářez z celého fesťáku. Též se ptám, kdy že si DP hl.m.P. konečně povšimnou, že se každý rok touhle dobou koná v léčebně taková malá akcička;)

  2. Mek Bílová: Gaia Mesiah jsem v minulosti navštívil už několikrát a vždycky to nářez byl. ale chce to stát pod pódiem a ne se válet na louce dvěstě metrů daleko.

  3. Já viděl chlapíka odpovídajícího tvému popisu na příjmu. Objímali ho dva saniťáci. – Zřejmě dobří přátelé.

    Ale jinak je divný, že jsme se neviděli i na muzice. Na Mňágu jsem tam byl celou.

  4. neurotik: neurotiku, ty ses vydal do davu? bravo! tak to určitě přijdeš i na ten ultrapařník, viď?

  5. Gája byla naprosto výtečná:) Dokazuje to i fakt, že se líbila mé Slečně, která normálně není na podobnou hudbu stavěná:) Jen jsem litoval toho, že zpěvačka tentokrát podprsenku nezapomněla:)

  6. lojer: no vida, zpěvačka měla podprsenku, takže bych tam stejně byl zbytečný:-)

  7. Chachá, budeš teď s Tou Neznámou pěkně ladit…

  8. Petr Old Mer: já vím, psala mi o tom. máš u mě strašlivé a smrtonosné mínus za to, žes jí nedokázal vybavit něčím proti popáleninám! :-)

  9. Vlastnoručně jsem ji chtěl namazat vonným olejem, ale bránila se!

  10. krvesmilstvo pod Alpami – tak by se měl jmenovat tvůj film, Petře!

  11. asi odkaz na Petra přejmenuji na "podalpský chlípník"…

  12. Snažili jsme se být slušní, fakt, ale pak do toho přišel Honegger a všechny zábrany šly stranou…

  13. Podotýkám, že Honegger nemá vůbec nic společnýho s Hoegaardenem!

  14. s tím olejem to bylo jinak. P~O chtel namazat T.N., ktera se vubec nabranila, ale protoze me mazat nechtel, tak jsem schovala olej pod postel.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>