Sousedské (p)opichování

Příběhy, napsané Královskými Vinohrady
Kolik jsme měli toho vína? Byly to dvě sedmičky? ptala se ona a malinko se jí motal jazyk i nohy. To né, bylo to…bylo to jedna celá dva litru, propočetl on celkem střízlivě. Tak to ještě někam můžem na dvojku! zaradovala se ona.

Bylo něco po desáté večerní, já se zhnuseně vracel z práce a tahle dvojice, kterou jsem svým pověstným dlouhým krokem míjel na chodníku, mi náladu trochu zlepšila. Mám rád sympaticky opilé lidi.

Odemykám vchodové dveře do našeho domu, a vida, dvojička mi jde v patách. Jestli chcete, jeďte výtahem první, ve třech se tam asi nevejdeme, nabízím, protože filmy s Oldřichem Novým na mě mají zhoubný vliv. Ale vejdeme, uvidíte, praví on rázně, zatímco ona v druhém plánu zajíkavě sděluje, že měli v úmyslu se ve výtahu líbat.

Uzavíráme se do těsné komůrky zdviže, a protože dokonce jedeme do stejného patra (nejvyššího), čeká nás dlouhá cesta, plná společenských rozpaků. Hlavně prosím tě moc nedýchej, táhne to z tebe, napomíná ji on, a ač to jistě myslí žertem, je to zčásti i pravda.

Vystupujeme a ještě si přejeme dobrou noc a zase někdy, v bytě se svaluji na gauč a vyprávím celou příhodu F. Stejně jako já, i ona má z příběhu radost, a přes tenké zdi k nám z opačného konce chodby doléhá něco, co by klidně mohlo být kopulačními zvuky.

Proč to vůbec píšu, že? Pointa zkazky tkví v tom, že on i ona dávno překročili čtyřicítku, asi i pětačtyřicítku. A mně je sympatické, že i takto přestárlí lidé se dokáží vkusně a hezky bavit.

Pravda, dnes ráno jsem se trochu podivil, když mě z velmi improvizované snídaně (bonboniéra) vyrušil zvonek. Ve dveřích stála právě ona paní, ale nechtěla nic nemravného, nebo to alespoň neřekla nahlas. Tvářila se omluvně a vysvětlovala mi, že výtah nejezdí a ona nemá klíče od mříže ke schodům a mohl-li bych kdesi cosi tu i onde a já na to, že ano.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

18 thoughts on “Sousedské (p)opichování

  1. A ty si jako myslíš,že po čtyřicítce život končí a že jeden se jenom posadí do fronty před krematorium? Můžu ti říct – a ber to jako dobrou zprávu i pro sebe – že tak jak se vyblbneme dnes, v padesátce, jsme to dřív nezažili. Už nás nebrzdí ani rodiče, ani děti, ani kritický nedostatek financí, zato tělo ještě může, čítám že ještě tak patnáct let než začneme kvůli fyzičce zpomalovat. Mluvím o koníčkách, pití i milování.

  2. pawlik: právě že po včerejšku už mám důvod si to nemyslet:-))

  3. to je dobra zprava :) pritelovi rodice (tesne pred 50) jsou na tom podobne, jezdej si treba i na relaxacni vikendy do lazni a jsou hodne v pohode :) (jak se sexem, to prosim nevim .))

  4. OT: podepíšeš mi jednu stránku v jistém týdeníku? :-) ))

  5. katchaba: ale jistě, beze všeho, dokonce milerád!

  6. já tedy nevycházím z údivu, co si o nás ta dnešní mládež myslí? Pawlik to napsal perfektně. Jistěže znám bačkory, co sedí doma a brblaj, ale některým není ještě ani 30. Prostě ve věku to není! Akorát teda ten alkohol, ten se odbourává hůř, taky nás hodně přechází na víno.

  7. alenec: ale ne, cožpak nikdo neocení mou jemnou ironii? :-) )

  8. a tak to jo… a kdo byl ta mrtvola, co ji zastřelili tou pětačtyřicítkou a pak ji překročili?

  9. alenec: to nevím, ale leží tam dodneška a nikdo ji nechce uklidit!

  10. a já se ptám: KDE je na jedné stránce v jistém týdeníku lajtka? product placement zklamal………

  11. Pěkný příběh a ten hepáč na konci je taková zajímavá pointa. Zažil jsem nedávno něco podobnýho ale zdaleka ne tak decentního. No nejen pivem živ je člověk.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>