Co třeba Třeboň?

Boží hněv může mít mnoho podob

Sobotní ráno nebylo nejveselejší v mém životě, už proto, že spíše než o ráno šlo o velmi, velmi pozdní dopoledne. Když jsem poprvé otevřel oči a ústa, cítil jsem se jako Boris Rössner, a to není dobré vysvědčení, když si uvědomíte, že tento švihák již nějaký pátek není mezi námi, a i v dobách, kdy býval, nevypadal zrovna nejsvěžeji.

Za všechno mohl pochopitelně sládek Jamon, který nás již počtvrté pozval na páteční třeboňský pivovarský ples. Ač protřelí plesoví veteráni, stejně jsme před akcí pociťovali jistý neklid – asi jako Karel Svoboda, abych sem vnesl nějaké aktuální přirovnání.

Vše probíhalo takříkajíc standardně a transparentně. Ubytování se v oblíbeném penziónu, převlečení do toho nejlepšího, co návrháři v posledních letech vyplodili, vybavení se dostatečným až nadbytečným množstvím oběživa a umístění lehce znuděného úsměvu na obličeje.

Pořadatelé ovšem také ve svém oboru nejsou začátečníky, a tak kontrovali těžkými kalibry. Povinný welcome drink v podobě něčeho, co chutnalo jako mix ferneta s týden prošlým mlékem. Jednotná cena piva 16 Kč za půllitr, ať už jedenáctky, dvanáctky, polotmavé třináctky nebo kvasnicového. Koktejly po sedmdesáti korunách. A v koutě umístěná výdejna opileckých jídel – guláše, bramboráčků a chlebíčků.

Nemá valný smysl zabíhat do nějakých zvláštních detailů. Zkrátka jsme se s postupem času poněkud intoxikovali, někteří poněkud více a někteří dokonce začínali u stolu usínat v nepřirozených polohách. Někteří vylévali pivo do krabice s cenami z tomboly, které vyhráli lidé od vedlejšího stolu, a někteří se arytmicky vlnili na songy Hany Zagorové v podání Hany Zagorové. Spát jsme šli okolo čtvrté (tedy aspoň já a F.) a byli jsme asi tak stejně střízliví, jako býval Miloš Zeman při svých projevech v parlamentu.

Trpně přiznávám, že celou sobotu mi střídavě bylo špatně nebo ještě hůř. Že před pátou večerní jsem dokonce podlehl natolik, že jsem ulehl a chvilku se prospal, což dělávám opravdu málokdy.

Nezbývá, než si položit otázku: Proč to vlastně dělám?

Protože mě to baví!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

3 thoughts on “Co třeba Třeboň?

  1. když jsme odjížděli, tak jsem se toho obával:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>