Leningradské úterý

Jak nepropadat panice

Už jsem si zvykl, že pondělní rána jsou zločinná. Do práce přicházím a na tváři mám výraz masového vraha. Ale to je v pořádku, většina lidí to má v pondělí stejné. Nicméně že se moje nevůle k tvorbě pracovních hodnot přenese i do rána úterního a ještě zesílí, to už je na pováženou.

Jak jste asi správně vytušili, ode dneška nečekám mnoho. Stačí mi, když koncert Leningrad Cowboys, který musím zpravodajsky pokrýt, dobře dopadne a rychle uteče, a když se večer vrátí F. z rychlé návštěvy Brna a přivine mě na hruď. A vůbec, kdyby někdo dokázal zařídit, aby už byl pátek odpoledne, má u mě kokosový ořech.

Ještě včera večer jsem si myslel, že se třeba dnes proslavím tím, že udělám český překlad titulků k filmu Yamato, protože české titulky k téhle válečné řežbě prý ještě neexistují, nebo alespoň donedávna neexistovaly. Ale už se mi do toho nějak nechce, takže to asi odložím ad acta…asi.

Když jsme u těch filmů, tak po delším čase jsem zase navštívil kinematograf, a musím říci, že Poslední skotský král je věc, která mě velmi mile překvapila. A nejen proto, že v jedné z vedlejších rolí se objevuje Gillian Anderson, trochu zhublá, trochu blonďatá, trochu zpocená a trochu vyšisovaná africkým sluncem, zkrátka k pomilování.

Za pár chvil mě bohužel zase čeká porada, a to mě trochu rmoutí. Dost by mě zajímalo, jestli vůbec existuje pracoviště, kde se nedělají porady. Silně o tom pochybuji, protože když se ohlédnu do své temné minulosti, tak ať vzpomínám jak vzpomínám, bez porad se to nikdy neobešlo. Ale musí to být krásné…

V práci kromě jiného fasujeme zelenou aquilu aqualinea. Jemně perlivou. V životě bych si nepomyslel, že dobrovolně budu něco takového pít. Ale stejně se čas od času přistihnu, jak si z lahve toho tekutého moru zavdávám.

Pak není divu, že vznikají takovéhle příspěvky.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

8 thoughts on “Leningradské úterý

  1. ja si jedno zamestnanie bez porad pamatam. To som prisiel do prace o pol dvanastej, zahrali sme si s kolegami stolny hokej, potom som hodinu pochatoval, zahrali sme si stolny hokej, chat, hokej, potom sme pol hodinu popracovali a o takej piatej som isiel domov. Kde su tie casy :-(

  2. AIF: tam bych chtěl dělat šéfa! proč jsi odešel?

  3. ailyn: to by možná bylo řešení, ale přeci jen – kdyby to šlo i bez mozolů, byl bych raději!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>