Viděno Sudem

Dnes mě to čeká takříkajíc naživo. Takříkajíc do mrtva.
Podnik U Sudu proslavil frontman legendární skupiny Našrot Petr Hrabalík v knize, jejíž název je mým dnešním titulkem, a později i ve dvou knihách dalších. Já tedy četl jen tu první, ale líbila se mi moře moc.

U Sudu jsem samozřejmě během své životní pouti několikrát uvízl i já, a vždy to bylo celkem fajn. Poněkud s hrůzou v srdci si vybavuji jen několik let starý večírek, kdy jsme U Sudu naplánovali setkání s bývalými spolužáky z jazykovky. Získali jsme stůl kdesi hluboko v podzemí, obsluha nám ochotně donášela další a další džbány vína, a jelikož jsem nikdy nepatřil mezi upejpavé konzumenty, nebylo divu, že jsem poměrně záhy v nerovném souboji s vínem podlehl.

Poznal jsem to podle toho, že když jsem asi v půl jedenácté odcházel na toaletu, všichni moji spolužáci se ještě družně bavili. Bohužel v poněkud zatemněném stavu jsem nějak záhadně sešel z cesty a v labyrintu katakomb a podzemních chodeb dlouho nedokázal toalety najít. Samozřejmě, že nakonec jsem uspěl, ale aby mé neštěstí bylo dovršeno, nedovedl jsem poté ani zanic najít cestu zpět k našemu stolu.

Bezcílně jsem bloumal stále stejnými místnostmi a už jsem si začínal všímat, že má nekonečná pouť budí u některých stolů rozruch. Když už jsem se smířil s tím, že podzemím budu procházet až do konce svých dní, spatřil jsem do té doby mým zrakům skrytou odbočku, která mě dovedla až k našemu stolu. Haleluja!

Leč co to? Po bouřící společnosti už nebylo ani stopy. Z celé naší bývalé třídy zůstaly toliko dvě mé spolužačky, přičemž obě ke mně zřejmě chovaly trochu vřelejší city, takže na mě čekaly mlčky a každá na protější straně stolu.

Dilema, ke které z nich bych si měl v nastalé situaci přisednout, vyřešil osud v podobě číšníka, který nás přišel informovat, že už se bude zavírat. Dívky mě tedy pevně obestoupily a vyvedly na vzduch, který mě věru neobčerstvil.

Nenadálý přísun kyslíku na mě měl spíše uspávací vliv. Alespoň tak si vysvětluji, že přibližně v polovině cesty k mému domovu (jímž tehdy byla Slezská 1, třetí patro, okno nad sexshopem) mi tělo vypovědělo službu a já se uprostřed frekventované vozovky sesunul na asfalt a na malý moment usnul. K velké radosti mého doprovodu, nutno říci.

Inu, nakonec mě obě spolužačky vzkřísily, odtáhly až před dům, a jejich city zřejmě poněkud ochladly:-)

Od té doby jsem U Sudu nebyl. Ale dnes toto tvrzení přestane platit, protože z maloměsta za mnou přijedou kamarád-sklář a kamarádka-umělkyně, a já, doprovázen svým věrným enimenem, se s nimi hodlám ponořit právě do Sudích kasemat. Moje milá mi sice včera tvrdila, že víno, které se nyní U Sudu podává, je ve srovnání s minulostí o hodně mizernější, ale uvidíme.

Kdybyste náhodou dnes okolo půlnoci viděli vysokou malátnou postavu, která si lehá na zem uprostřed křižovatky na I.P.Pavlova, tak asi víte, na koho se koukáte.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

19 thoughts on “Viděno Sudem

  1. odvolal jsem všechny čubky co se mi cpaly do postele a zakalíme!

  2. A to jsi byl už tenkrát tak veliký jako jseš teď? Chudák spolužačky, to se nadřely. Pak není divu, že ochladly.:-)
    Tak zakalte!

  3. Jura: no samozřejmě, já jsem velký odmalička:-)

  4. City? kdyby ho milovaly, tak by se postaraly. Ale takhle na chodniku uz byl nepouzitelne zbozi… At Ti ta roztomila naivita, lobo, vydrzi :-)

  5. hellga: naivita? psche, co ty můžeš vědět o ženských citech:-)))

  6. O čem? Jak bylo to slovo? :-)
    Tipla bych si – ze ty veris i na ufo? :-)

  7. ženy jsou křehká, něžná a milující stvoření!!!!!!!!!!

  8. enimen mluví pravdu! ženy jsou krásná a moudrá polovina lidstva!!!!!!!!

  9. hlavně dávej pozor, ať tam dnes zase nezabloudíš. nezapomeň, že tam nebudou žádné obdivovatelky a mohl bys tam někde v koutě zajít hladem. to bych pochopitelně nerada

  10. klídekv pořádku… mě o svých názorech přesvědčovat nemusíte… :-) ))

  11. Ta Neznámá: snad na mě dá enimen pozor, a až půjdu na záchod, budu si cestu značit chlebovými drobečky:-)

  12. neurotik: mám to chápat jako výzvu k duelu? fotoaparáty na dvacet metrů za úsvitu?

  13. jdeme tam od sedmi, takže v tu dobu před vchodem!!!

  14. Za úsvitu? Nevím nevím, to bude chtít dlouhé časy, otevřené clony a tedy velmi pevnou ruku…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>