Proč nosit v kapse hakisak

Pátek je den s velkým P

Neptejte se mě, jak jsem k němu přišel, ale prostě jsem ho získal. Hakisak, nebo footbag, chcete-li. Takový ten malý jakoby míček, se kterým se dají dělat úžasné věci, pokud jste napůl artista a napůl popírač gravitace. Což já samozřejmě nejsem, ale vem to nešť.

Celé dny jsem se kojil nadějí, že se jednou přinachomýtnu k situaci, kdy někdo bude hystericky křičet Hakisak, hakisak, proboha, okamžitě potřebuju hakisak! Nemá ho tu snad někdo? a já vystoupím z davu, s ležérním úsměvem sáhnu do kapsy a poskytnu požadovaný tovar. Dokonce jsem si ten ležérní úsměv pár hodin cvičil před zrcadlem, a mohu směle říci, že byl opravdu cool.

Krom toho jsem zjistil, že ač s hakisakem nedokážu dělat téměř žádné vylomeniny požadovaným způsobem (tedy pomocí nohou), tak i pouhé pohazování si s ním mě naplňuje vnitřním klidem a pozitivně mi rozechvívá čakry.

A pak jsem jednou udělal tu chybu, že jsem se svou hračkou pochlubil mezi kolegy v práci. Rázem jsem se stal ještě oblíbenějším, všichni se seběhli a začali předvádět, že co do footbagového umění jsou na tom ještě hůř než já. Skončilo to několika nataženými šlachami, jedněmi poraněnými třísly a jednou hnutou páteří.

A po několika obzvlášť rafinovaně neúspěšných pokusech mi někdo můj footbag protrhl, vyvalily se z něj plastové vnitřnosti (z toho míčku, aby bylo jasno) a bylo jasno. Uronil jsem si do trenýrek smutnou slzu a jedna krásná etapa mého života skončila.

Ale jsou tu i jiné krásné věci. Třeba teď nedávno, jak byl ten svatý Antonín nebo kdo, jsme s F. směle zapadli do našeho oblíbeného restaurantu a opájeli se vidinou večeře, a u jednoho z vedlejších stolů seděl kamarád-právník. Skončilo to tak, jak to skončit muselo, po luxusní romantické večeři následovalo pár luxusních romantických piv a luxusních romantických lahví vína.

Místo nějakých luxusních romantických něžnůstek (už samozřejmě bez kamaráda-právníka) jsem se doma zhroutil do kanafasu a už v momentě, kdy se moje hlava dotkla polštáře, jsem byl v bezvědomí.

Nutno dodat, že zasloužený trest mě neminul. Celý následný den mi bylo tak špatně, že kdyby mi bylo jen o málo hůř, tak mě libovolná církev blahořečí coby mučedníka. Nicméně zatím to vypadá, že mě čeká víkend na maloměstě, a tím pádem se zřejmě budou zlé skutky opět vyskytovat…

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

16 thoughts on “Proč nosit v kapse hakisak

  1. Také jsem nedopadl nejlépe. Nejen, že mi druhý den bylo tak špatně, že jsem měl obavy o to, abych náhodou neznečistil svojí nádhernou kancelář, ale navíc budu muset po tomto zdařilém večeru ohlásit zřejmě bankrot…

  2. kamarád-právník: inu, někdo pije víno za šest stovek a někdo ne:-))

  3. ach, jak vám rozumím. drahá vína jsou zlo! hlavně z toho důvodu, že brzo dojdou a člověku nezbývá, než se doopít něčím jiným. a pokud jsou náhodou dostupná pouze má oblíbená mojita , nelze se divit výsledku…

  4. Já myslel, že ten mojito je čaj proti malárii, né?

  5. Ale s. mi vždycky říkala, že je to ten čaj:-)

  6. Tak to ti kecala, je to mešní víno. Modloslužebníci ho někdy zneužívají. Pokud vím, je znám třeba ošklivý případ menších sester z Břevnova, ale i mnich si rád přihne…

  7. Víno jenom chlastají, protože pak nevědí co dělají, lépe hulí:-)

  8. nevěřímCo to je za blbost, jaké menší sestry, znám jenom sestry, typu A, B, nebo C?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>