Víkend je jako videoklip

Třeba jako ten k písni Smack My Bitch Up

Pátek, skoro poledne a já a kameraman nasedáme do Pendolina, otvíráme flašku Tullamorky a vyjíždíme směr Holomóc, protože nás tam čeká kulturní akce k nafilmování. Během těch dvou hodin jízdy s lahví irské rosy poněkud zacloumáme a ona poněkud zacloumá s námi, ovšem co je nám po tom.

V Holomóci se rychle orientujeme, nacházíme potřebné lidi i styčné body, pak obsazujeme nehorázně luxusní penzion, vybavený staožitným nábytkem. Pivo a oběd, procházka po městě (hezké to tam mají!), další piva, a najednou je večer a je čas jít pracovat.

Kulturní akce začíná se zpožděním, trvá asi do jedné do rána a jednotlivá natáčení prokládáme dalšími pivy, protože je nám jasné, že jakmile začneme střízlivět, tak se nám udělá špatně a to je to poslední, co bychom mohli potřebovat.

Střih, už je sobota ráno, jsme na nádraží u stánku s grilovanými kuřaty, dáváme si vydatnou snídani a rozháníme ranní chmury zbytkem Tullamorky. Pak znovu Pendolino, jedeme nějak divně pozpátku, ale co by člověk od italských designérů čekal…otvírám láhem VAT 69 a cesta se stává o něco snesitelnější.

V Praze jsme k polednímu, takže přichází čas pečených žeber v medové marinádě a nějaké té dvanáctky, a já začínám pociťovat únavu. Tu si ovšem nemůžu dovolit, mám toho ještě tolik před sebou! Potácím se do bytu, kde si dám sprchu, chvilku se nechám opečovávat od F., a už je mi trochu lépe, takže se soukám do košile, kravaty, kalhot, vesty, saka a nelakýrek a míříme na Moravský ples na Smíchov.

Sice se potkáváme s milými lidmi, a také s Petrem Olmerem, Kulidou, Paželvem a Vikingem Vikem, ale stejně – ten ples je špatný. Jen nevím, zda je špatný objektivně nebo jen kvůli tomu, že ani předražený Sauvignon mě nedokáže úplně vyléčit. Za highligt celého večera považuji okamžik, kdy se deru k pultu s vínem a přitom nechtěně vrazím do nějakého Moravana, on si kvůli tomu pobryndá kroj vínem a tváří se, jako že mě chce zabít, čemuž se musím smát, protože v mém stávajícím stavu by to pro mě žádný trest nebyl.

Všechno má ale svůj konec, i špatné plesy, a tak si s F. dáváme procházku domů a vzápětí upadáme do slastného bezvědomí. V neděli můj metabolismus nabíhá až kolem jedenácté a po zbytek dne buď sedím nebo ležím nebo srkám zdravotního vizourka, a vůbec se necítím jako pán světa, což je u mě krajně neobvyklé.

Jistě uhodnete, že v pondělí přicházím do práce plný sil. Už dlouho jsem si o víkendu tak hezky neodpočinul!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

12 thoughts on “Víkend je jako videoklip

  1. wood: kafe? na nic takového nebyl pro samou práci čas!

  2. Mně se na Moravském plese líbilo. Tobě ne, protože neumíš polku…to je zřejmé.

  3. A to jsi ještě zvládl být v Týdnu coby expert na jackass..

  4. F.: polka je zlo a za tím si stojím!
    Nikdo: to jsem sem nechtěl tahat, ale budiž, už se to provalilo:-)

  5. hm, stejska se mi po olomouci :) tam byla takova pekna kavarna v patre kousek od namesti…

  6. Petula: A ty snad ne??!! Polku přece umí každý…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>