Vskutku multimediální večer

Konec včerejšího dne byl plný mimozemšťanů, gólů, různých žánrů hudby, esemesek a kouře.
Jestli vás ten perex malinko zmátl, tak se ani nedivím. Nicméně je pravdivý. Byť jsem původně plánoval, že včerejší večer strávím poskakováním po ultraparníku, okolnosti mocnější než já mi to znemožnily. Pracovní povinnosti jsem horečně dokončil v 19:57, a když jsem celkem střízlivě odhadl, že za tři minuty se z Kavčích Hor na Výtoň, odkud měl parník vyplouvat, v žádném případě nedostanu, rozhodl jsem se v práci zůstat a na služební televizi shlédnout první část seriálu Uneseni.

Všechno by bylo mnohem příjemnější, kdyby pod okny mé kanceláře někdo usilovně negriloval sele a neplnil mi kancl dýmem. Co hůř, k lepšímu grilování začala posléze vyhrávat jakási otřesná kapela. Když jsem byl ještě malý a rodiče mě vyvezli do luxusního letoviska Bibione, pily mi krev série sladkobolných italsko-španělsko-latonskoamerických šlágrů, které se večer začaly linout z každého podniku. Včera jsem zažil takové malé hudební deja-vu, protože na prostranství nedaleko mého pracoviště se odehrával takřka totožný playlist.

V konečném důsledku to vypadalo tak, že jsem se i přes zavřená okna dusil kouřem, a byť jsem volume televizoru posunul hodně moc, stále mi do seriálových dialogů zněly jižanské rytmy. Jinak první díl Unesených nebyl špatný, takový celkem milý klon Akt X, mně osobně sympatičtější ve výběru hlavního hrdiny. Místo stoprocentního klaďase Foxe Muldera je tu tím hlavním mužem kariérista a děvkař, který v rámci své armádní funkce kvůli utajování nejrůznějších skutečností s klidem zabíjí nepohodlné svědky. Včetně starců, žen a dětí. Tomu já fandím.

Jistěže mínusy by se našly. Třeba v úvodní scéně letecké bitvy z druhé poloviny WWII. Každý si musel všimnout, že ukázané německé messerschmitty mají vzpěry pod vodorovnou ocasní plochou, což je v tomto historickém období blbost, protože z těch masově nasazených verzí messerschmittů se tyhle vzpěry používaly jen do verze E, která byla v zenitu v prvních válečných letech. Ale budiž, každý může zachybovat:-)

Film skončil a já se vydal domů. Telefon mi neustále drnčel pod náporem smsek, které mi z parníku zasílaly Ta Neznámá a Mek Bílová, obě shodně litující mojí nepřítomnosti. Dokonce i živé ukázky zpěvu mojí milé se mi přes telefonní signál dostalo. Tyhle technologie!

Aby se mi lépe dýchalo, koupil jsem si plechovkový Staropramen a v jeho společnosti se doma usadil na postel a pustil na sebe souboj Portugalců s Angličany. To bylo taky jedno z těch utkání, která dokazují, že fotbal je nejhezčí hra na světě. Několikrát jsem se přistihl, kterak v prázdném bytě hlasitě vykřikuji Týýýýý vóóóóle, a myslím, že sousedi z toho museli být dost zmateni.

Spát jsem šel takříkajíc s hlavou plnou fotbalu. A spousty jiných věcí. Ale o mimozemšťanech se mi nezdálo, to zase ne. Tenhle styl snů jsem míval kdysi coby gymnazista závislý na hře X-Com: Terror from the Deep.

Ovšem o čem se mi na dnešek zdálo, vám říkat nebudu. Mohlo by vás to zkazit.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 thoughts on “Vskutku multimediální večer

  1. hu. jsem tu. zajímavej postřeh, o těch mes… letadlech. jenom jestli nekecáš :-)

  2. jj, dobré to bylo. Při gólu Portugalců v prodloužení jsem se přistihl, že všelijak hlučím a tleskám. Krásný sport to je, ale na skoky na lyžích to SAMOZŘEJMĚ nemá. :-) )

  3. T.N. nekecám:-) velmi teoreticky to mohla být ještě verze T, protože ta měla tyhle vzpěry taky, jenže to lze vyloučit, už proto, že letadla ve filmu na rozdíl od verze T neměly větší rozpětí:-)))
    adbar: a co teprve takové judo, to je sport, na který se vydržím dívat celé hodiny:-)

  4. Neeee… Jedine curling. Ja ty chlapy se smetakama proste zboznuju :-) ))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>