Léčíme mor, rychle a efektivně

Ahoj, jsem krvavý hlen a budu u tebe bydlet!

Minulý týden jsem pracoval above and beyond duty, jak by asi řekli armádní činitelé v anglosaském světě, kdyby mi za to udělovali nějakou medaili. Medaili jsem sice nedostal, ale dva dny volna k víkendu ano. To bylo samo o sobě docela slibné, ale vždycky je nějaké ale.

Například můj zdravotní stav. Ucpaný nos jsem nedokázal zprovoznit ani s pomocí záchodového zvonu, bolavý krk neléčila ani výčepní lihovina. Studený pot ve slabinách byl poslední kapkou. Tak to dopadá, když člověk v rámci své práce navštíví infekční oddělení Bulovky a nemá roušku přes ústní ani žádný jiný otvor, sám si za to můžu.

Shrnuto: měl jsem volno, ale duševní pohoda chyběla. A tak jsem se tím volným čtvrtkem a pátkem tak nějak proplahočil a ani nevím, že jsem nějaké volno měl. Takže víkend začal obligátně, až když mi číšník Fanda v pátek večer v nejmilejším podniku postavil na stůl jedno orosené a pak v rychlém sledu sedm dalších.

Díky tomu, že jsem měl dostatek sebekontroly (a taky díky tomu, že v nejmilejším podniku nemají kapitána Morgana), jsem se vyvlékl z okolozuřícího pití panáků a v sobotu jsem tedy byl chlapík jako rys, jen ty štětiny na uších mi chyběly. Pln sil jsem vyrazil vlakem do sousední obce a potěšil svůj zrak pohledem na venkovský footballový match a své hrdlo pivem z PETky.

Po fotbale mě pohltil houf blízkých přátel, z nichž by profesor Skála neměl radost, a uspořádali jsme cirka hodinovou vycházku do jiné ze sousedních obcí za účelem konzumace pevné i tekuté večeře. Kuchař Mlékař Dan se překonával a o jeho steaku na zeleném pepři budu jednou vyprávět spolubydlícím v hospicu, číšník Sprosťák Pavel se překonával rovněž a servíroval další a další půllitry a panáky se zarážející grácií.

Jenže bohužel. Na některých přítomných bylo znát, že ještě zcela nerozdýchali předchozí večer, natožpak aby začali rozdýchávat večer další. Asi není správné jmenovitě žalovat, ale myslím, že by mělo být zaznamenáno, že zejména kamarád-sklář naprosto hanebně selhal.

Maloměsto bylo příliš vzdálené, ujít těch šest kilometrů v našem stavu bylo fantasmagorickou utopií. Snad proto jsme znovu předvedli, že do jednoho taxíku se vejde klidně i pět pasažérů a ještě mají spoustu místa na lascivní pohyby.

Dnes se jen obávám, abych nedopadl jako starosta Varšavy.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

8 thoughts on “Léčíme mor, rychle a efektivně

  1. Já jsem tak nemocen, že ani nejproslulejší lékaři nevědí, co mi je!

  2. Lobo ještě zapomněl napsat, že v rámci čtvrtečního přeplahočení shlédl v mojí milé společnosti úchvatný film 300! Oběma se nám velice líbil a v hospodě u Sprosťáka Pavla jsme o něm dlouho debatovali…

  3. Linet: samovznícení, pochopitelně:-))
    dalimil: viz výše:-)
    P~O: sežeň si tedy poukaz na euthanasii!
    F.: to jsem samozřejmě zapomněl, ale jen kvůli tomu, že taková událost si zaslouží samostatný příspěvek:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>