Co všechno lze dělat s nafukovacím panákem?

Ó, soboto!

Sobota začala zle a pokračovala ještě hůře, bylať pro mne dnem pracovním. Vše špatné má ale svůj konec, a tak jsem v podvečer blahosklonně kývl řidiči autobusu, že mě může hodit z Prahy na maloměsto. Měl jsem pro to výborný důvod, ještě lepší než kdykoliv jindy – nejmilejší podnik prošel krátkou, ale totální rekonstrukcí a já byl zvědav na výsledky.

Konfuse mě pohltila již po otevření vstupních dveří. Tam, kde dříve byl maximálně oblak cigaretového kouře, zahalující výčep, se náhle objevila zeď s několikerými dveřmi a směrovými cedulemi. Vchod do formanky. Vchod do restaurace. Co zvolit? Volím restauraci a dobře dělám – od stolu na mě již mává kamarád-sklář a od výčepu pingl Radek. Příliš je však nevnímám, jak ve snách se rozlížím a mám touhu smeknout nebo pokleknout nebo něco takového. Nový dřevěný strop, nové obložení, na zdech svítivě zelená barva, na oknech závěsy, stoly jsou jinde, televize je jinde, všude spousta cizokrajného pitiva.

Jsem dojat. Když vám předělají oblíbenou hospodu, je to, jako když potkáte starého přítele po vydařené plastice obličeje nebo bývalou milenku po vydařené plastice ňader. Výsledek může být poněkud kýčovitý, ale v každém případě je pozitivní. Ovšem dojímám se sotva pár vteřin, když mi pingl Radek o stůl cinkne převysokým a nezvykle elegantním půllitrem kalné tekutiny. Máme tady novinku, kvasnicovou jedenáctku. Zkusíš to? Kývu a zkouším a je to opravdu dobré, za směšných devatenáct korun, je to tak dobré, že si dám osm dalších a jedno malé na konec a najednou je po půlnoci.

Mezitím volám různým přátelům, ať se připojí. Dneska to nezvládnu, prý se za chvíli jede za ženským pohlavím, píše mi smsku Jamon, a protože ani já ani kamarád-sklář výše zmíněnou komoditu nevlastníme, je zjevné, že máme smůlu. Ovšem bojujeme dál a za chvíli je nás u stolu už sedm a účet se začíná podobat grafickému znázornění nějaké méně známé antické tragédie.

Doma spím jak zabitý, ale ráno jsem překvapivě svěží a plný elánu jak Jožo Ráž. Po obědě naskakuji na bus zpět do Prahy, navzdory časné hodině je odporně plný, takže vytahuji Lee Childa a nořím se do světa Jacka Reachera, když mi v kapse pípá smska. Jak si můžeš tak klidně číst? Já přemejšlím, jak to udělat, abych nepoblil tu luxusní micinku vedle mě…

Bystře upírám zrak do hlubin autobusu, a opravdu, ve skrumáži těl nacházím kamaráda-skláře pobledlé tváře, kterak sedí vedle opravdu hezké dívky a tváří se nevesele. Máváme na sebe, ale nic víc dělat nelze, takže se opět vracím ke knize a na nějaký dialog dojde, až když se v hlavním městě vylodíme.

Tak co, vole, jaks včera dopad?
Ty vole, ani se neptej, mně je strašně blbě. Tys tam se mnou včera vydržel jako poslední, že jo? No, a když jsi odešel, tak jsem podíval do tý formanky, protože to tam celkem žilo. A tam ty vole měly nějaký ženský loučení se svobodou. A byly vesměs mladší než já a docela hezký, tak jsem si k nim přised. No a tý jedný ty ostatní koupily takovýho toho nafukovacího panáka. Měly ho tam na židli, oblečenýho, jen měl rozeplý kalhoty a koukalo mu z nich péro. A vony mu to péro kdycky namočily do vodky a pak ho jedna po druhý volizovaly. To bylo hustý, vidět tam takový jako slušný dámičky, jak s tim pérem v hubě dělaj hum-hmmm-um, pouští se kamarád-sklář na tenký led citoslovcí a já se směji.

A tím bych to uzavřel.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 thoughts on “Co všechno lze dělat s nafukovacím panákem?

  1. projížděl jsem maloměstem v neděli, sluníčko hřálo, okýnka dole, nálada skvělá, že jsem si pobrukával hum-hmmmm-um, evidenteně je to nakažlivé…

  2. dalimil: moc čiré to asi nebylo, když to zafungovalo:-))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>