Týden ve vile. V TÉ vile!

Skoro, pochopitelně

Neptejte se mě, proč se rozumně smýšlející člověk spolu se čtyřmi desítkami dalších rozumně smýšlejících lidí nechá na čtyři dny zavřít do vily Velkého bratra, tím spíše, když tato (m)laskavá reality show už dávno skončila a dnes je pro většinu lidí vzpomínkou stejně mlhavou jako pro mne předchozí víkend. Nicméně stalo se, a cítím se nyní pro nadcházející evoluční boje opět o něco lépe vybaven.

V přímé návaznosti na výše popsané mohu doporučit skvělý recept, kterak navštívit přehlídku amatérských divadelních představení a skvěle si ji užít: Stačí si na sebe navléknout tričko s logem celoplošné komerční televize, kterou tu nebudu jmenovat, ale jejíž název začíná na n, končí na a a rýmuje se slovem znova.

Majorita divadelních divaček má na sobě batikovaný šat, majorita divadelních diváků se pyšní manšestráky, v nichž jejich dědové v březnu 1939 na Václaváku vítali německá vojska. Z toho se odvíjí i jejich názorová vyhraněnost, co se komerčních televizí týče, a tak se vás všichni budou štítivě stranit a vy budete mít kolem sebe sdostatek prostoru pro pohodlné sledování.

(Ovšem podle jiné myšlenkové školy není takové stranění se ani tak projevem neúcty k logu na tričku, jako spíše k faktu, že do trička jste se halili po celý boží den, kdy teploměry pukaly ve švech a hustota obyvatelstva v autobusech směle soupeřila s libovolným tokijským hotelem. A že máte s sebou kameramana, který neustále vypadá jako mírně namazaný, snad jen kromě vzácných okamžiků, kdy vypadá jako silně namazaný. Což je tak trochu dáno tím, že neustále je mírně namazaný, snad jen kromě vzácných okamžiků…ale co vám budu povídat.)

Nicméně, když jsem dnes po téměř týdenní odmlce dorazil na pracoviště, zmítal mnou uragán pocitů, které by jako jásavé a radostné popsal jen někdo, koho ve čtyřech letech při návštěvě zoo kousla hyena do hlavy a dodnes kvůli tomu má naprostý zmatek v adjektivech.

Protože však neházívám kosu do žita, zaťal jsem zuby a rozhodl se jít něco dělat. A opravdu, když jsem strávil cca tři a půl hodinky střídavým obědváním a povalováním se u piva v Riegráčích, nálada se mi částečně spravila. Dokonce natolik, že jsem mohl jít domů.

A teď mám výčitky, že kvůli tomu nemám výčitky.

Svět je podivný jako latimérie.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 thoughts on “Týden ve vile. V TÉ vile!

  1. jestli ma konstantne namazane vypadat Peca, tak te mohu ujistit, ze je pouze konstantne zhuleny.

  2. partiovka: řeč je o někom úplně jiném, kódově zvaném Dědek:-))

  3. lobo: aha, ten me nenapad, naposledy jsme spolu tocili, kdyz jeste nechlastal;-)

  4. Ale na noc chodil domů. Což bylo sice pozitivní, ale řeč s ním moc nebyla. Vždy před spaním si ode mě vyžádal pár jedno až dvojslovných hesel, prý pro dobro evoluce a s tím chodil spát.
    No, snad to bude k přece jen k něčemu dobré, protože lobí evoluci ten týden rozhodně neprospěl…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>