Slaměné radosti

Ta Neznámá je kdesi předaleko a ještě hodně dlouho tam zůstane, tak co si počít s nenadálou svobodou?
Je mi úplně jasné, že většina z vás už čeká popis hnusně zvrhlých orgií, ve které se můj život změnil jen pár vteřin poté, co jsem svojí milé vtiskl poslední polibek na cestu. Inu, vaše očekávání nebude zklamáno.

Například v sobotu se konal už třetí jubilejní noční pochod kolem maloměstské obory. Účast tentokrát prachmizerná, sešlo se nás pouze šest, přičemž kamarád-sklář a kamarád-policista byli už na startu akce značně, ale značně bez sebe. Vše skončilo tak, že na čele skupiny pochodovali dva vlčáci (já a kamarád-právník), každého půl kilometru se zastavili, upíjeli pivo z PETek a čekali na zbytek osazenstva, který vždy stihl nabrat minimálně dvousetmetrovou ztrátu.

Nebo v neděli odpoledne, v době, kdy teploměry pukaly a stříkaly ze sebe vřící rtuť, jsem se vysvlékl do trenérek, můj bratr udělal totéž a… A každý jsme se chytli lopaty a začali likvidovat suť, vzniklou při rekonstrukci toho domečku, kam si vodím Tu Neznámou a tak. A v oblacích prachu, který se lepil na naše zpocená těla, jsme strávili zbytek dne. Snad stojí za zmínku, že bratr mě při jednom méně vypočítaném manévru zle udeřil násadou lopaty do spánku. Nejdřív ta autonehoda, teď tohle…ve dvou dnech se mě dvakrát pokusil zabít!

Anebo dnes večer, to bude velká jízda. Na maloměstě jsem si totiž zapomněl svou ID kartu, takže v práci jsem teď takříkajíc inkognito. Večer tedy jedu domů, najdu ID kartu, dám si ji do kapsy a pojedu zpět do Prahy. Zabíjíme večer snadno a rychle.

Zítra zřejmě nastane nějaká ta intoxikace alkoholem, ale ještě nevím zcela přesně, s kým a kde. Snad někdejší pracovní kolegyně El(le) mi bude společnicí, snad někdo jiný, nevím a nechávám to náhodě.

Ono ale vůbec není jasné, zda třeba slaměným nezůstanu ještě déle, než se předpokládalo. Moje milá mi sice denně píše cituplné smsky, ale poslední zpráva, která mi od ní přišla, zněla Našla jsem čerstvou medvědí stopu, a od té doby se neozvala. Nechci malovat Miloše Zemana na zeď, ale…

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

20 thoughts on “Slaměné radosti

  1. Jura: krvavě rudou rtuť! a bratr mě samozřejmě miluje…

  2. cerstvou medvedi stopu? byl u toho i trus? jak jinak by poznala, ze se jedna o cerstvou stopu, ze? jakou metodu pouzila pri urceni stari lejna? no me by tyhle neuplne informace neuspokojily…

  3. Karl: vzhledem k tomu, že zbytek oné smsky byl vyplněn obsahem poněkud osobního charakteru, chápu, že na trus místo nezbylo:-)

  4. maně mne napadá Enimení refrén o lopatě a psovi…

  5. No Pídžeji!? To zrovna není křesťanský slovník.:-)

  6. obávám se že význam slova "křesťanství" získalo díky EnimeNovi, Bennymu, Tommaserovi atd. natolik nafrak, že slovo mrdat patří od jisté chvíle k těm spisovnějším křesťanským výrazům ;-)

  7. Benny, a nejmenoval se tvůj blog ještě nedávno "deník mladého křesťana"? :)

  8. co maj ty lopaty proti lesním brtníkům?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>