Kde je ta mrtvola?

To je smrad, to je smrad…to snad není možný…
Scénář dneška se několikrát pozměnil, a tak dle jeho poslední verze jsem rafinovaně utekl z práce přes okénko na dámských toaletách (tím pádem jsem oficiálně neodešel a běží mi hezký přesčas, chochó) a na Kačerově se setkal se svou milou a zamířil s ní do domu jejích rodičů.

Jsme spolu sice už dost dlouho, ale Ta Neznámá zatím nikterak nespěchala uvést mě svým rodičům. Já na to, popravdě, nijak nespěchal taky. Oba dva jsme totiž moudře usoudili, že kdybych byl oficiálně představen, rodiče mojí milé by ve mně neomylně rozpoznali přesně tu výhodnou partii, kterou si pro svou jedinou dceru vysnili, a začali by zasněně hovořit o svatbě, vnoučatech, výhodách manželského života a podobných ohavnostech. A co z toho, že.

Nicméně dnes už reálné nebezpečí toho, že budu představen slespoň mamince, hrozilo. Procházeli jsme se jedním z mnoha pater funkcionalistické vily, která rodičům mojí milé z poloviny patří, a maminku bylo lze očekávat každým okamžikem.

Vila je to hezká, to nemohu říci, ale příliš mi k ní nesedl nelibý zápach, který útočil na mé citlivé chřípí. Však byl jsem tiše, protože být někde poprvé, a uvést se větou „Vy tady máte divnej smrad,“ to ne ne, to by Ladislav Špaček v pořadu Etikety jistě nedoporučil. Ta Neznámá se však také zdála býti neklidnou a divně popotahovala, až nakonec otevřela mrazák. A to neměla dělat. Tlaková vlna smradu se rozlétla bytem a hezké to nebylo. Zkrátka mrazák celý den nemrazil a ty dvě tuny koniny, co byly v něm, začaly mohutně tlít.

Co jsme s tím mohli dělat? Otevřeli jsme si láhev archivního bílého ročník 96 a šli ji vypít na terasu. Zanedlouho se bytem začal ozývat nářek maminky Té Neznámé, a věru zněla jako nešťastná žena, která právě zjistila, že má mrazák plný smrduté hmoty, kterou bude muset pronto nějak zlikvidovat. Take jsem byl seznamování ušetřen, protože ani potřásání si pravicí s někým, kdo své ruce před momentem po lokty nořil do smradlavého hnusu, by Ladislav Špaček neschválil.

Scénář večera se však změnil ještě jednou. Původně jsme totiž plánovali pobyt v restauraci, spolu s jednou z nejbližších kamarádek Té Neznámé. Nicméně jak mi milá má s rezignací v hlase líčila, ona kamarádka aktivně sezvala ještě pár jejich společných známých, ti pozvali další a na ně se nabalili další. V konečném důsledku mělo jít o značně početnou skupinu, bohužel skupinu obsahující několik pochybných individuí z jedné méně veselé a pro mě málo přijatelné životní kapitoly mé milé. Ježto jde o lidi, o jejichž poznání skutečně nestojím, a Ta Neznámá příliš nestojí o to, abych se s nimi seznamoval, výsledek byl jasný – na hospodu rezignuji a půjdu se zabavit nějak jinak.

Jel jsem se domů oprchovat, blognout tohle, chvilku si číst, chvilku překládat z latiny verše o svatém Prokopovi, a posléze co možná nejdéle spát. Body jedna a dva jsou tímto splněny a mně nezbývá, než se vrhnout na ty další.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

8 thoughts on “Kde je ta mrtvola?

  1. lava me domine, iniguata te eta a pecato mea munda me

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>