Ta-ta-ta-tááá, do-vo-le-náá

Osudová

Nepopírám, že bych byl raději, kdyby má dovolená trvala o něco déle (například osmdesát let), ale on ani ten týden není k zahození. I když – ona to vlastně ani není týdenní dovolená, jen šikovně prodloužené svátky. Odjíždíme ve čtvrtek v hodině KGB, a na dnešek, zítřek a pozítří jsem si volno prostě vzít musel, protože práce mě v poslední době bavila ještě méně než filmy od Lynche.

Naneštěstí se zdá, že v Rakousích je v tomto období podobně darebácké počasí jako u nás, ale mně je to fuk – když na to přijde, dokážu si v rozumných mezích užívat i deště. U Wolfgangova jezera jsem byl naposled ještě coby gymnazista, když jsme se s enimenem kvůli řetězci omylů a nedorozumění ocitli na křesťanském táboře, ale to jsem tady už kdysi psal – pokud vás to zajímá, zadejte do googlu sousloví Píchající ježci, pořádně si prostudujte první odkaz a pak si řádně pročtěte druhý odkaz, který je mým příběhem.

Jiní by už asi panikařili a balili, následně vybalovali, aby zjistili, jestli si s sebou vzali endiaron, a pak zase balili. Ne tak já, drazí moji! Před časem jsem koupil mapu, dnes stan, zítra si nakoupím cizokrajné oběživo, ve středu láhev Kapitána Morgana, a tím přípravy končí, nervozitu přenechávám ostatním.

Nejedeme sami, to dá rozum! V exotické divočině musíme reprezentovat, takže krom mé maličkosti a F. tvoří skupinu poutníků ještě Petzka a její Pavel, kamarád-právník se svou milou a kamarád Sob se svou milou. Prostým porovnáním vzorků naší DNA se zbytkem populace lze snadno dojít k závěru, že na světě je jen málo vhodnějších kandidátů na pořádnou salzkammergutskou taškařici!

Z výčtu zúčastěnných vám musí být jasné, že půjde o akci, jejíž dramatičnost a nepohodlí budou srovnatelné s podmínkami na pláži Omaha v červnu 1944. Všichni to tušíme, a tak se snažíme předzásobit lákavými zážitky. Kamarád-právník se tak v současné době poflakuje na filmovém festivalu ve Varech, Petzka s Pavlem stavějí dům a kamarád Sob se na skok letí podívat do Španělska.

Já a F. nezůstáváme pozadu. F. si tak dnes navlékla mou zástěru Krušovice, postavila se k troubě, a nestihl jsem si zaletět ani tři mise, když se na stůl podávala kuřecí prsa v šunce a smetaně se šťouchaným bramborem a pórkovým posypem. Vzpomeňte si na to, co jste dnes měli ve firemní kantýně a zastyďte se, že tak trápíte svůj žaludek!

Já, mohu říci, mám v tomto ohledu svědomí čisté.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

7 thoughts on “Ta-ta-ta-tááá, do-vo-le-náá

  1. A nyní, přátelé, stojí dvoumetrový lobo u naší pidilinky a drátěnkou škádlí hrnec od brambor.
    Pohled pro bohy, to vám povídám… :o )

  2. F. vaří skvěle, ale ještě to neumí bez připalování…

  3. kupte pořádné nádobí a smaltované vyhodit, to bez připálení snad ani nefunguje.

  4. lobo:co je to ta sakrakammena taskarice?aby me neznalost takoveto polohy v budoucnu nemrzela…

  5. brum brum: doufáme, že nám ho časem koupí někdo jiný!
    sklář: někdy ti to vysvětlím…Rakousko je ouzko!

  6. Nadpisy posledních čtyř příspěvků začínají na „T“!!! Co jsem vyhrála?!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>