Radost tryská póry i pórky

Už se neptám, proč

Bylo sice teprve krátce po deváté ranní, ale v mítinkové místnosti bezejmenného hotelu na okraji civilizace už vládlo horko k zalknutí. Kupodivu mě neochlazoval ani fakt, že nálada většiny z padesátky přítomných byla pod bodem mrazu. Měli jsme před sedbou několikahodinové zasedání, které by za užitečné a zábavné neoznačil ani někdo, kdo má v adjektivech velký nepořádek. Na čele se mi objevila milostná krůpěj potu a bramborový salát na chlebíčku na talíři přede mnou jako by se nepatrně pohl. Začínáme.

Už mám v této firmě za sebou podobných zasedání několik, a tak jsem přesně věděl, co očekávat. Nejprve majitel představí nové posily, pak zhodnotí naše dosavadní působení a načrtne několik různě platných vizí do budoucna. Pak pohovoří další hlavouni, pak bude přestávka, pak zase hlavouni, pak diskuse, která se zvrtne v hádku několika nesocializovatelných jedinců, pak oběd a konec. Někde mezi tím prodělá pár účastníků klinickou smrt mozku, a celá ta taškařice se vlastně dá shrnout do známého axiomu Hloupí lidé hodně mluví.

A zase jednou se ukázalo, že bych se mohl věštectvím živit. Přibližně okolo dvanácté už jsem byl na konci se silami, salát na chlebíčku se začal pokoušet o tvorbu prvních krátkých vět; naživu mě udržovalo jen usilovné přemýšlení o tom, jak je možné, že lidé jako já se pečou v neklimatizované místnosti a lidé jako například partiovka se potápějí na Kypru.

Vymyslet jsem nedokázal nic, a je zvláštní, že každý v mém okolí, na koho jsem se pološeptem s tímtéž problémem obrátil, vyslal mým směrem jen pitbullí zavrčení, doprovázené jedním až několika opravdu ošklivými slovy.

Všichni víme, že nic neskončí, dokud to doopravdy neskončí, takže jsem trpělivě čekal, kdy hádka nesocializovatelných jedinců dosáhne naprosto neukočírovatelných rozměrů a majitel firmy prohlásí schůzku za skončenou. Vydrželi to o tři minuty méně, než jsem předpokládal. Sláva! Svedl jsem poslední krátký, ale vítězný souboj s chlebíčkem, který už uměl zpívat pár starších věcí od Waldemara Matušky a pokoušel se mi ukrást peněženku, vyběhl ven a dal si co nejstudenější pivo.

Další zasedání máme v září. Už teď nemohu dospat!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

11 thoughts on “Radost tryská póry i pórky

  1. Třikrát do roka jezdím na zasedání. Třídenní zasedání. Hlavně s poznámkami o nesocializovaných jedincích musím souhlasit. U nás se té hádce ovšem vznešeně říká brainstorming. Mozek by v tom ale člověk hledal marně…

  2. jenda:chlebicky zbyly,ale vzhledem k jejich rychlemu vyvoji se zrovna chystaji obsadit caslavske letiste,vybombardovat prahu a prevzit moc v zemi…
    lobo:lepsi je si dat desertstorming!

  3. Viki: třídenní? to je nelidské!
    mamed: a žes nepřišel na zasedání?
    Jenda: ty, co zbyly, bys nechtěl vidět!
    Fiksu pojka: potencionálně…
    sklář: lepší je se živit ve Skotsku jako Mitch Nádobí:-)

  4. Načasoval jsem si návrat PO zasedání, nejsem úplně blbej!

  5. Nepřišel, přišly po svých až do Bruselu …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>