Do ruky balalajku je třeba vzít

Vysoká hra patriotů na Vysočině

Odjel jsem bez ohlášení, ale to je prostě někdy třeba udělat, když cítíte, že restart systému je více než nutný. Tímto se tedy omlouvám všem, kteří zde v uplynulých dnech hledali svou denní porci laskavé zábavy, nenašli ji a následně se zoufale předávkovali na blogu kolegy enimena.

Co se tedy stalo? Inu, ve středu ráno jsme s F. nastoupili do teleportu směr Třeboň. Teleport měl dvě nevýhody – vypadal jako vlak a byl stejně pomalý jako vlak, ale to se nedá nic dělat; každý jistě pochopí, že teleportační technologie se vyvíjejí pomalu. V Třeboni velké vítání s nejlepším světovým sládkem Jamonem, postupně se přeměňující na velké chlastání s nejlepším světovým sládkem Jamonem. Až se mě někdo zeptá, co přesně jsem toho dne dělal od čtyř odpoledne do jedné do rána, jen omluvně zatřesu hlavou a zamáčknu slzu bolesti – na některé věci je zkrátka lépe nevzpomínat.

Jedno je jisté: Ve čtvrtek ráno mě poprvé v životě pobolívají játra. Přesto si hrdinně dávám dva vyprošťováky, a taky půllitr ledové tříště. Nedá se říci, že by to pomohlo, ale ani to příliš neuškodilo, takže úspěch. A znovu do teleportu, tentokrát dokonce na čtyři hodiny, jelikož cílová zastávka se jmenuje Brno. Naštěstí máme coupé sami pro sebe, takže se natahuji na sedadlo a restauruji tkáně. V moravské metropoli ještě večeře a čtyři rychlá piva s Terezou, kamarádkou F., a pak už zmírám v lůžkovinách.

Sám tomu nevěřím, ale dožívám se pátku, kdy se znovu teleportujeme, tentokrát do malé vísky na Vysočině, kde na nás čeká rekonstruovaná chalupa a tatínek F. Nemá cenu zabíhat do přílišných detailů, ale pro stručný popis pátku, soboty a části neděle by snad stačilo uvést, že mě trochu bolí nohy a játra už na poklep vydávají kovový zvuk.

Zkrátka: výlety do okolí, samota, deset milionů odstínů zelené, mytí se pod hadicí, pečení pstruzi, pivo a víno, komáři. Není divu, že dnes jsem v práci poněkud osudem pronásledovaný…

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

13 thoughts on “Do ruky balalajku je třeba vzít

  1. lobo:vitej mezi nas jaterniky!ted teprve poznas,jak je dulezite miti ruzek.bolest jater je nutno prepit,jinak skoncis jako abstinent.a ja se ptam-komu by to prospelo ?!

  2. sklář: maximálně nějaké židozednářské klice!

  3. Panu sklářovi nějak otrnulo,zdá se…
    Není to tak dávno,co se asi na měsíc odmlčel a na smsky nereagoval…

  4. Jenda: sklář je přece nejotrlejší ze všech:-)
    Quanti: taky ti znějí?

  5. Ach..tak to joo!Už se na něj těšim.
    Jejda,ja už sem 15 min v práci přesčas!Musim běžet,čus!!!

  6. jamon: nějak nedokážu pochopit, co přesně máš na mysli:-)

  7. jenda:a to je videt,ze jsi jeste mlady jinoch,ktereho podobne veci spojene s prechodem,zacnou trapit az za nekolik desitek let….
    lobo:nevim,v co se to tam u jamona zvrhlo,ale jeho komentar zni zlovestne :-)

  8. ad jamon: to je taková doplňovačka:
    číšnice Lenka od Kola……znásilnila

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>