Dám si mojito, mojito, a…

…mojito!

Když jsem před pár lety byl na první party VyVolených, byl jsem dost nadšen: Žluté lázně, megatuny lahůdek, hektolitry pití a plážový volejbal, ze kterého jsem se vzpamatovával několik měsíců.

Srovnám-li tuto hýčkanou vzpomínku s realitou včerejšího večera, je to trochu zklamání. Na Císařské louce je krásně, to je v pořádku. Jídla byl sice omezený výběr, ale bylo ho dost. K přítomnému alkoholu nemám žádné výhrady; snad jen mohly slečny u vchodu nabízet něco jiného než becherovku, kterou nemohu pít, protože se po ní měním ve vlkodlaka. Celkově to tedy bylo milé, ovšem zdaleka ne tak vydařené jako poprvé – všemi výše zmíněnými atributy oplývá každá lepší tiskovka.

Ale co: nalil jsem do sebe takové množství mojit, že i dnes při ranním říhnutí jsem naši koupelnu provoněl mátou; okusil jsem steak vepřový i kuřecí a rozhodl se pro zbytek večera zůstat u kuřecích, a když okolo desáté večer kolegyně přivolala taxi, rozhodl jsem se VyVolené s klidným svědomím opustit.

S kameramanem jsme se ovšem usnesli, že hodina je opravdu velmi nepokročilá a pár Stell na dobrou noc by rozhodně neuškodil. Krátce po přijetí tohoto rozhodnutí nás bylo možné spatřit v jedné pizzerii u I.P.Pavlova v rozverné přátelské debatě, zaměřené zejména na ženy a počítačové hry.

S postupem času jsme začínali pociťovat jakési odcizení; ne vzájemné, to jistě ne, ale odcizení od zbytku pizzerijního osazenstva. Z temných koutů Prahy se totiž do našeho podniku začali sjíždět temně se tvářící muži s krátkými sestřihy, vilnými blondýnami po boku a zlověstnou ruštinou v hrdlech. Nic proti Rusům, jsou to jistě hodní lidé a třeba u Prochorovky v létě 1943 odvedli (řečeno sportovní terminologií) sympatický výkon, ale přesto – když nás servírka vyzvala k placení, ani jsme se moc nebránili.

Co doma, když se člověku ještě nechce spát? Láduji do mechaniky čerstvě zakoupené DVD a do pokoje vstupuje Limonádový Joe, ideální film na období po návratu z hospody. Scénu, kdy zlý pistolník Grimpo sebere Ezrovi Goodmanovi housle a začne je rozkousávat, bych mohl vidět tisíckrát, a včera se tak skoro stalo.

Spát tedy nakonec jdu příjemně vysílen. A dnes mě čeká vítání kamaráda-skláře a zítra oslava jeho narozenin, což je myslím dost dobrý důvod, abych si zasloužil minimálně pamětní desku.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 thoughts on “Dám si mojito, mojito, a…

  1. tento blog budu muset co nevidět doporučit dr. nešporovi !

  2. to by bola idealna party pre mna. Aspon co sa napojov tyka :-)

  3. F.: a vida, mám silný pocit deja-vu:-)
    lucky: to ne, to by ho zabilo:-))
    AIF: někdy se zastav, jedno mojito máš u mě:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>