Kameňák dne Romana Holého

Zpátky do minulosti!

Je léto, to je jisté, rok asi 1997. Spolu s nejbližšími výtržníky (tuším že Jamon, enimen, kosárek a snad i další) už několikátou hodinu dlíme v hospodě Na Růžku v jedné vsi nedaleko Sušice. Společnost nám dělají makabrózní párky a lahůdkový Nektar desítka, a je to na nás trochu znát; hlavně na Jamonovi, který má kolem čela omotanou pásku japonských kamikaze a pije tempem božského větru.

Teda kluci, chlastáte fakt dobře, říká mi o něco později výčepák, když vedle sebe čůráme do oprýskaného žlábku, který tvoří pánské toalety. Ale řekněte mi popravdě – je vám osmnáct?

Popravdě, některým ano, odpovídám šalamounsky. Hospodský má radost ze svého skvělého odhadu a volá: Jasně, jasně! Ale tomu s tou japonskou páskou určitě ne! Netuší chudák, že právě opáskovaný Jamon je toho času jediným zletilcem naší skupiny. Tehdy to bylo skvostné léto a hospoda Na Růžku se trvale vepsala nejen do našich jaterních záznamů.

Střih.

A co kdybyste zůstali tady, večer zajdem Na Růžek a vožerem se, tam to jde krásně! nabízí nám hudební všeuměl Roman Holý. Je včera, léto 2007, jsme na zahradě jeho skvělé chalupy, máme dopracováno a je krásně. Společnost nám dělá ještě mladá zpěvačka Tereza, která momentálně s Romanem tvoří nové album. Dříve zpívala ve slavném dívčím triu, a tak se trochu obávám, zda nebude poněkud pipinkovitá, ale kdepak: Ukáže se, že je to milá a sympatická dívka s inspirativním výstřihem, ochotně nám běhá pro pivo a vykládá veselé historky, mám radost.

Později jedeme na večeři do Hartmanic, vybranou hospodu také znám ze školních výletů, ale už jsem zapomněl, co tam považují za normální porci. Dávám si plněný vepřový řízek a dostávám dva obří, plus hromadu opečených brambor. Nevidím přes ni na spolustolovníky, ale podle jejich přidušených výkřiků je jasné, že i oni toho mají na talířích požehnaně.

Nabídku na vožrání a přespání nakonec odmítáme, protože práce je mnoho. Bohužel, až poté vidím hospodu Na Růžku a uvědomuji si, kolik šťastných chvil jsem v ní prožil. Škoda, no…i když, kdo ví: Ze slunečníků na zahrádce před ní do dálky svítí obří zlatavé G, po lahůdkovém Nektaru ani památky, třeba bychom ještě byli zklamáni.

Domů i tak dorážíme pozdě; je bouřka, ale stejně – víc takových čtvrtků!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

3 thoughts on “Kameňák dne Romana Holého

  1. …..černé huby zase sypaly, je to v p. ………

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>