To není země, to je zahrádka!

Pane doktore, vy jste se zase kochal.
To není země, to je zahrádka, volali jsme okouzleně, když jsme v pátek večer oranžovými slunečními paprsky projížděli do Třeboně, kam jsme jeli navštívit nejlepšího sládka v blízkém vesmíru – Jamona. Já, enimen a sweetest. Společnost nevelká, ale sakra kvalitní.

Pozóóóŕ, kamión!!!!! volal jsem naoko zděšeně, když během cesty sweetest své starostlivé mamince do telefonu líčila, že jedeme opatrně, pomalu a enimen je dobrý řidič.

Návštěva místa, které mi připomnělo krásnou už skoro dva měsíce starou dovolenou, mě rozněžnila natolik, že jsem se z toho musel ožrat. Ostatní nejinak. Ba i sweetest se rozhodla, že antibiotika nahradí kvalitním etanolem.

Teď si dáme desítku, pak jedenáctku, pak dvanáctku, pak tmavý, pak kvasnicový, pak čtrnáctku, diktoval Jamon tempo v pivovarské pivnici. A byť to byl teprve začátek, zakrátko nám skoro přestalo vadit, že jeden z méně socializovaných hostů u vedlejšího stolu se rozhodl, že na záchod je to zbytečně daleko, a obsah svých střev si odložil do kalhot.

Co je to za pití, to Mad Berry? volali jsme zvědavě na obsluhu a pak si tu chemikálii z několika druhů ovoce několikrát poručili. Byla nepopsatelná a její účinky v kombinaci s vysokoprocentními pivy rovněž.

Přece nepůjdeme spát, volali jsme, když obsluha pivnice zavřela krám a vyhnala nás do tmy. Nedaleký rockový klub se stal řešením. Moje předposlední relativně jasná vzpomínka patří okamžiku, kdy mi při divokém křepčení z ochablých prstů vyklouzl plný půllitr a na parketu se roztříštil na kvadrilióny střepů. Moje poslední relativně jasná vzpomínka patří okamžiku, kdy se enimenovi o pár chvil později stalo totéž.

Další věci znám jen z vyprávění. Třeba to, že Jamon usnul na pódiu. Nebo to, že jsem asi hodinu seděl bez hnutí, skelným zrakem zíral před sebe a přítomní se dohadovali, jestli jsem mrtvý či ne. Nebo enimenův boj s red bully a vodkou. Nebo to, že jsme se přihlásili do fotbalového turnaje trojic, který se měl konat příštího dne (prý jsem po vyslechnutí této zprávy jen pokýval hlavou a s ledovým klidem prohlásil: Já to odchytám). Nebo to, jak jsme s enimenem prováděli ve čtyři ráno pár metrů od náměstí simulovanou anální soulož. Na zemi. Nebo to, jak vyhladovělý Jamon o pár minut později ve svém příbytku vařil v mikrovlnce vajíčko a to mohutně explodovalo.

V sobotu jsme vstali časně a absolvovali soukromou exkurzi po pivovaru, spojenou samozřejmě s ochutnávkou. Netřeba zdůrazňovat, že ranní pivo se pěkně napojilo na ty večerní a my tak byli okolo desáté dopoledne opět v politováníhodném stavu. Ostrá procházka deštěm a posléze oběd nás však uschopnily natolik, že jsme dokázali odcestovat a v pět večer už byli v teple svých domovů.

Třeboň je zkrátka magická a oslavy v ní jsou nezapomenutelné. Navíc vznikla řada pozoruhodných fotografií, z nichž některé v zájmu lidstva raději ani vzniknout neměly. Bylo to krásné. I když, jak jsem zadumaně prohlásil při zpáteční cestě, mám pocit, že zcela podle Gutha-Jarkovského jsme se nechovali.

Chtěl bych ještě napsat něco o slovních spojeních dlouhosrstý dutič a žvejkačka na kalhotech, která se během tohoto výletu stala až kultovními, ale nechám to na jindy.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

17 thoughts on “To není země, to je zahrádka!

  1. jste ožralové. já o víkendu usilovnou pílí zabránila tomu, aby koťátku uhnila hlavička.

  2. Jura: Jamon je v ilegalitě a nerad píše pro široké masy:-)

  3. Karl: já se také vyhýbám věcem, po nichž mi je špatně! třeba alkoholu nebo lehkým ženám:-)

  4. lobo: lehkym zenam se taky zdaleka vyhybam, ale uz stredne lehke zeny beru..

  5. Na Třeboň mám tak nezapomenutelnou vzpomínku, až jsem jí zapomněl.

  6. Hans: také bych raději leccos zapomněl, bohužel mám v tomto ohledu paměť až fenomenální!

  7. Máme podobný problém soudruhu. Také si většinou pamatuji i věci hodné bezodkladného a důkladného zapomnění, leč právě Třeboň svou magičností zapůsobila v tomto směru blahodárně.
    Vím, že jsem tam byl a vím, že jsem tam pil. Nic jiného, zdá se, vědět nepotřebuji. Zvlášť když mám hodné kamarády, kteří mi doporučili, abych teď do Třeboně nějakou dobu radši nejezdil…

  8. a to já bohužel takhle hodné kamarády nemám, kamarádí se mnou samá podezřelá a škodolibá individua!!!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>