Neuvěřitelný guláš zážitků

A jedno zamyšlení pro lingvisty. Zkrátka hypertext!
Kamarádi, mohl jsem se stát ještě slavnějším, než jsem. A můj bratr Jenda jakbysmet. Ti z vás, kteří nemají v oblibě humor černý jako enimenovo svědomí, nechť raději přeskočí následující odstavec.

Je neděle krátce po obědě. S Jendou usedáme do rodinné po bouračce už se zotavivší felicie a vyrážíme manuálně pracovat na tu z rodinných nemovitostí, kam si vodím Tu Neznámou a tak. Jedeme oklikou a bočními stezkami, když tu náhle zříme celebritu. V našem maloměstě totiž přebývá hokejový trenér Slavomír Lener (rým!!!). Vidíme, kterak si Sláva vyšlapuje na svém novém kole, odfukuje si do kníru a za ním běží jeho pes. Idylka probouzí mé horší já. Hele, vole, dělej, sejmi ho, šťouchám loktem do bratra-řidiče. Ten je sice zvyklý mě poslouchat na slovo, ale nyní povytahuje obočí v němém údivu. Ty vole, sejmi ho, jednak budem slavný a jednak, kdyby českej hokej v jednom tejdnu přišel o Hlinku a Lenera, tak se to všechno položí, spekuluji a coby bývalý novinář už jasně vidím palcové titulky Černý týden českého hokeje!. Bratr však odmítl a tím si to u mě rozházel.

Včera jsme se s enimenem šli podívat na náš budoucí nový byt. Je přes chodbu proti tomu stávajícímu. Paní domácí přišla, vyhrotila bradavky a ukázala nám všechna zákoutí (nového bytu). Paráda. Bohužel s ní přišly i tři zájemkyně o byt, který se naším přestěhováním uvolní, tedy o ten, kde nyní žijeme. Nevadilo by vám, kdyby se slečny do toho vašeho bytu podívaly? ptala se paní domácí a my pokrčili rameny.

Ty tři slečny. Mohlo jim být tak osmnáct a působily dojmem, že většinu života trávily v klášterní škole zpěvem žalmů. A najednou se jim otevřely dveře do jiného světa. Nevěřícně se rozhlížely naším holobytečkem a před očima jim vyvstávaly hrůzné jednotlivosti. Velká britská vlajka. Tři stejné plakáty vedle sebe. Sovětská helma, ledabyle pohozená na černobílé televizi. Zbytky konzervovaného tuňáka na stole. Značka Zákaz zastavení, blokové čištění ulic. Desítky prázdných lahví a nakradených půllitrů a dalších hospodských suvenýrů. Vlajkosláva z kalhotek pokořených žen. A především neuvěřitelný bordel.

Nicméně byt se jim prý líbí a my tím pádem zřejmě získáváme nové sousedky.

Další příběh jsem zažil dnes ráno cestou do práce. Kousek od Kavčích Hor u mě přibrzdilo auto s pražskou espézetkou a jeho řidič se mě čistou pražštinou ptal na cestu. Mě, chlapce z maloměsta! A já cestu znal a jemu ji prozradil. Inu, co na to říci.

A teď už jen to slíbené lingvistické zamyšlení. Všeobecně se tvrdí, že příjmení se začala vymýšlet podle nějakých pro onoho člověka signifikantních znaků. Předpokládám, že to platí i v anglosaských zemích. Jak si potom vysvětlujete vznik celkem běžných příjmení jako například Cummings nebo nedejbože Dickinson???? To je jasné porno a homosexuální incestní pedofilie!!!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

14 thoughts on “Neuvěřitelný guláš zážitků

  1. slečny sousedkychuděry! to bude smutných příběhů!

  2. Nemovitost, kam si vodíš Tu Neznámou a A-Tak? To musí být večírky, panenko Maria Podsrpenská…

  3. Hans: náhodou, s tou bandou buzen je docela legrace:-))

  4. ty tři slečny zcela upřímně lituju, myslím že žalmy a prosby o spásu se budou z jejich nového bytečku ozývat hned jak se nastěhujou :)

  5. PJ: to pozor, skoro všechny kokony a kukly plánujeme odstranit:-))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>