Chcete historky o celebritách?

Máte je mít!
Jindy nevysychající studnice příběhů o libůstkách slavných, gotcha, se v současnosti zřejmě plahočí kdesi v poušti, takže ho s dovolením zastoupím.

Včera jsem navštívil byt na Žižkově, který mi jednou bude patřit, a kde nyní žijí moje teta a strejda. Měli samozřejmě radost z toho, že zase jednou vidí svého nejmilejšího synovce, takže přede mě položili tác vybraných lahůdek, otevřeli nějakou tu plzničku a později i dva litránky červeného, a začali jsme společensky konverzovat. Bůh ví jak došlo na vzpomínky o setkávání se se slavnými.

Víš, že mám od Zátopka fotku s věnováním? ptala se teta, a když jsem zavrtěl hlavou, dozvěděl jsem se, že když ještě studovala na vysoké škole a vymetala hospody podobným stylem, jako to dělám nyní já, v jednom z oblíbených podniků se čas od času potkávala se slavným atletem. On strašně moc chlastal. Ale fakt dost. A pak to dělal tak, že chodil po hospodách, měl batoh plnej fotek sebe a Dany a za panáka je rozdával a každýmu napsal osobní věnování, líčila teta. Inu, konečně bylo odhaleno tajemství Zátopkovy neuvěřitelné kondice – životospráva musí být!

Já ještě jako mlaďas jednou šel domů, a vidim ségru, jak se vede s nějakym chlapem. Koukal jsem, takovej plešoun to byl, a řikám si – ten vypadá jako František Šťastný. Další den se ségry ptám, tak co, jak se má Franta, ha ha? A ona vykulila oči, jakto, že to vim. A pak spolu normálně dva roky chodili, než ségra emigrovala, přispěl historkou i strejda. Ti mladší a méně vzdělaní z vás by možná chtěli připomenout, že František Šťastný byl megastar motocyklových závodů, ale to jen tak na okraj.

Při zkazkách tohoto typu čas celkem rychle utíkal, víno mizelo, a mě neustále chodily smsky a posléze i výhružné telefonáty, ať koukám mazat do hospody za enimenem a sweetest s předstihem slavit enimenovy narozeniny. Slíbil jsem, že přijdu do jedenácti. Krátce před tři čtvrtě jsem se konečně vymanil od příbuzných, zjistil, že tramvaje mají výluku, světáckým mávnutím zastavil tágo a za sto padesát korun se nechal teleportovat ze Žižkova na Újezd. Taxikář mi vyprávěl, jak se pohádal s přítelkyní, protože jí vadilo, že se pořád kouká na olympiádu a nevěnuje se jí. Ty ženy!

A pak už jsem zaplul do Punto Azul a ve společnosti enimena, sweetest, staropramenu a becherovky lehce dokonal to, co jsem u tety načal. Ale zas to se mnou nebylo tak zlé, protože v čase popůlnočním jsem zvládl doběhnout na noční tramvaj, neusnout v ní, odemknout dveře od vršovického holobytečku a schoulit se do klubíčka vedle vypnutého radiátoru.

Ovšem dnes mi není do skoku. Spíše si myslím, že kdybych povyskočil, mohlo by se něco ošklivého přihodit.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

5 thoughts on “Chcete historky o celebritách?

  1. a já na to mám…tak si poskočím, tak si vyskočím…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>