Cloumá mnou Olomouc

Město hříchu!

A není to ten z té Prahy? ptala se jedna z hloučku důchodkyň svých souputnic.
Ano, jsem to já, řekl jsem, neboť jsem šel právě kolem, a světácky jsem se usmál. Teď, s odstupem času, si nejsem zcela jist, zda ony perly gerontopopulace v daný okamžik opravdu hovořily o mně, ale na dohady už je pozdě.

Když jsme před časem s F. mezi svatebními dary nalezli obálku s pendolinními jízdenkami Praha-Olomouc a zpět, věnovanou kamarádem-sklářem, byli jsme překvapeni. Nu, o právě ukončeném víkendu jsme se rozhodli dobrodružnou cestu absolvovat, a myslím, že ani jeden z nás nelituje.

Začínáme v sobotu ráno; do vlaku si kupuji ranní pivo, ale příliš mi nesedne – cítím se, jak kdybych jich vypil pět. Přesto do Olomouce dorážíme bez závad či potřísněného oděvu a jen s minimem bloudění nacházíme náš penzión, který v reálu působí o hodně lépe než na svých webových stránkách.

V Olomouci jsme oba byli jen jednou a to spíše na skok, takže se snažíme poctivě turistit. Oblézáme památky i hospody a z obojího jsme celkem nadšeni. Mohu-li předběhnout v čase (jistěže mohu, je to můj blog!), tak předkládám následující statistiku: Za dva dny jsme navštívili 3 restaurace, jednu pizzerii, jeden koktejl bar a jednu putyku. A teď pozor! Aniž bychom to nějak záměrně vybírali, tak ve všech restauracích se vařilo skvěle a byly zcela nekuřácké – wow! Pizzerie byla nekuřácká aspoň zčásti a nabídkou průměrná; koktejl bar měl sice snaživou obsluhu, ale kouřilo se a kvalita koktejlů nebyla dobrá; nu, a putyka – ta byla sice zakouřená až běda, ale v rámci žánru jsem ji i tak hodnotil dost vysoko, zejména kvůli džuboxu.

Navzdory předsevzetím jsme se ze soboty na neděli letmo ovínili. Kolem půlnoci tedy ještě děláme ostudu v McDonalds a následně hlučíme ve sprchovém koutě a na gauči, nicméně ráno žádné stížnosti nezaznamenáváme, takže snad nebylo až tak zle.

Ovšem trest přichází záhy: sotva se odhlásíme z penziónu a zaklapnou za námi dveře, spustí se nevídaná chumelenice, doprovázená holomrazem. Navzdory tomu, že jsem si pořídil krásnou novou zimní bundu (v níž vypadám, jako kdybych právě vylezl před svou horskou chatu, promnul v dlani čerstvý sníh a usoudil, že letos bude dobrá sezóna) jsem byl poněkud zkřehlý, a tak jsem uvítal každou záminku, jak se dostat do tepla.

Takže jsme mimo jiné prolezli i všelijaká muzea a galerie, a dobře jsme udělali. Obrazy a sochy a další exponáty z první třetiny dvacátého století mě vždycky fascinovaly, a když jsem včera viděl vystavené sofa od Gočára, nedokázal jsem pochopit, jak jsem bez něj doposud mohl žít. Jen ještě musím vymyslet, jak ho nepozorovaně z muzea vystěhovat…

Nu, až na tu zimu krásný výlet! A jeden tip pro nezadané mládence či lesbické dívky – zdálo se mi, že exponáty mladých žen, které jsme v olomouckých ulicích potkávali, jsou vesměs vzhledově vysoce nadstandardní, tak hurá do nich!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

13 thoughts on “Cloumá mnou Olomouc

  1. v létě tedy podnikneme s kumpány ozbrojenou loupež na místní krasavice :o )

  2. Kozel: strategické hry, kombinované se stříelčkami, to bylo vždycky moje:-)

  3. ani vás při tom hlučení nevyrušila nějaká ošklivá romská paní? To jste tedy měli neskutečné štěstí…:-)

  4. enimen, nega: pak jsou všichni vítězi!
    kamarád-právník: to víš, byli jsme v Olomouci, ne v holobytě ve Vršovicích:-)

  5. u nás ve vršovicích naštěstí romsku pani nemáme (-:

  6. nega: ale my jsme ji tam mívali, když jsme tam bydleli:-)

  7. na Morave jsou vubec ty slecny tak nejak globalne hezci… nebo aspon ten vzorek, co se pohybuje po ulicich a kulturnich zarizenich ;)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>