Láďa Urban Forever

Včera nebyl hezký den
Před spoustou let jsme s enimenem jeli do Jamonovy vísky. Tehdy ještě na kolech, tehdy ještě jsme byli nějací sportsmani. Po necelých dvaceti kilometrech jsme se stavili na lahváčka ve venkovském obchůdku. Přišel k nám jakýsi neznámý místní veterán a začal vyzvídat, odkud jsme. Z maloměsta? Pracoval jsem s jednim klukem tamodtamtud…nějakej Láďa Urban, výbornej člověk!

Tak Láďa Urban byl můj děda a včera ráno umřel. Doma, v klidu, pravděpodobně ve spánku a chci věřit, že bez bolesti a bez trápení. Většinu svých příbuzných minimálně ignoruju, spoustu z nich vysloveně nemám rád. Děda byl jedním z těch nemnohých, které jsem rád měl, a to moc. Takže se nestydím za to, že po celé včerejší dopoledne mi nezadržitelně tekly slzy. A večer, když jsem zůstal sám v bytě, taky. Ostatně bratr Jenda, který je o dost větší drsoň než já, mi napsal: Přišel jsem z práce a musel jsem jít spát, abych mohl mít zavřený oči. A stejně to nepomohlo a brečel jsem.

Když mi bylo hodně málo, děda mě nechával řídit obrovský nakladač, se kterým jezdil. On šlapal na pedály a já, coby sedmi nebo osmiletý špunt, držel volant a strašně jsem si to užíval. Když mi bylo osmnáct, děda mi věnoval svoje auto. A občas jsme si s ním a Jendou vyrazili do hospody a zcela mezigeneračně se ožrali. A když se potkal s Tou Neznámou, měl radost a hned do ní nalil panáka.

Už jsem vám tu o něm kdysi psal, že se většinou života s grácií prochlastal a prosouložil. A o tom, že jsem nikdy nepotkal nikoho, kdo by proti němu něco měl. Že za mlada dokázal udělat stojku na rukou, držet se na jedné ruce, do druhé vzít půllitr a exnout ho, a na druhé straně vyhrával nejrůznější atletické přebory a jeden čas myslím kopal druhou ligu. Že pracoval po celé republice, a podílel se na stavbě mnoha silnic, mostů, tunelů a přehrad. Člověk, který má vychozenou základní školu a celý život poctivě dřel a poctivě si užíval, to byl můj děda.

Dneska se s Jendou zavřem někam do hospody a na jeho památku se pořádně ožerem.

Tak dědo, ahoj!

Vladimír Urban 3.9.1935 – 26.8.2004

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

11 thoughts on “Láďa Urban Forever

  1. "Už jsem vám tu o něm kdysi psal, že se většinou života s grácií prochlastal a prosouložil."

    stastny to clovek. budiz mu zeme lehka!

  2. Já nevím, co napsat… Snad, že tam nahoře se děda rozhodně nebude mít za co stydět.

  3. a já se na jeho počest ožeru zítra. jistě by z nás obou měl radost.

  4. Takových dědečků není moc. Taky jsem takového měla. Zemřel před rokem a pořád to dost bolí. Tvůj dědeček byl zdá se ohromný člověk. Čest jeho památce…

  5. A já předevčírem! A moje babička má dneska narozeniny a dědu jsem viděl jen jednou v životě, abyste věděli.

  6. tak to se kluci pořádně snažte..ale vy děláte dědovi radost, i když se moc nesnažíte:-)

  7. tak to se kluci pořádně snažte..ale vy děláte dědovi radost, i když se moc nesnažíte:-)

  8. Pingback: Dalskabáty versus partyzáni | Smutnej příběh

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>