Tak tohle mi nikdo neuvěří

Úroveň restaurací na Královských Vinohradech ve 21. století

Jen pár metrů od naší korporátní budovy byl nedávno otevřen poněkud podezřelý stone grill restaurant; poněkud podezřelý proto, že ceny na jídelníčku byly dost user unfriendly a uvnitř jsme nikdy neviděli jediného hosta. Typická pračka na peníze, říkali jsme si a nechali to být, protože co je nám do toho.

V minulém týdnu ale pračka na peníze rozšířila své služby i o denní menu. Dali jsme jim pár dní na rozběhnutí a dnes jsme se rozhodli je ozkoušet – já, kolega Tomáš a kolega Petr. Vcházíme dovnitř a fotobuňka spouští kvílivý řev. Po schodech dusá číšník a je poměrně překvapen, že nejsme zloději, ale hosté. Usedáme do úplně prázdného podzemního sálu.

Takže k pití dvě malý Stelly a jednu mattonku, říkáme, a já mám poprvé čas si číšníka prohlédnout. Je vysoký, má nepříjemně zženštilý obličej, účes českého fotbalisty z počátku devadesátých let, působí podivně mátožně a navíc se ukazuje, že ne zcela rozumí česky.

Přinese jednu mattonku a jednu Stellu, ovšem svůj omyl napravuje poměrně hbitě. Pak si kolegové přejí hovězí vývar s játrovými knedlíčky (na lístku se sice píše hovězý, ale budiž). Pingl donese polévku jednu. Znovu vysvětlování, znovu autistický úsměv, druhá polévka.

Ty vole, tohle neni hospoda, to je chráněná dílna, vyslovuji své obavy. Mně hlavně příde, že ten člověk je ve stadiu vegetativní idiocie; třeba to ani neni pingl, jen náhodou vstal z lůžka, tvrdí kolega Tomáš a události mu skoro dávají za pravdu. Objednáváme si hlavní jídlo: Oba kolegové řízek s kaší, já pečené kuřecí stehno s bramborem – celkem srabácká volba, ale nechceme nic riskovat.

Tentokrát autista přináší talíře tři, to je milé překvapení. Hoši dostávají mastnotou nasáklé řízky a kaši podivné konzistence, rád bych se jim vysmál, ale mrzne mi úsměv na rtech, když vidím svou porci. Já jsem si objednal kuřecí stehno. Můžete mi vysvětlit, proč mám na talíři čtyři pečené kuřecí skelety, ptám se pingla a ani se moc nezlobím, ta situace mi totiž přijde naprosto neuvěřitelná. Pár vteřin se nejistě usmívá, pak mongoloidně prohlásí, že se půjde zeptat. Zmizí a dlouhé minuty se nevrací.

Krčím rameny, i z kuřecích krků se dá nějaké maso obrat a kdo jsem já, abych pohrdal jakýmkoliv kouskem kuřecího? Dojídáme, mně aspoň z jídla není těžko, jako kolegům, a zjištění, že na dně našich piv něco plove, nás už jen rozesměje. Nechce se nám čekat, tak si jdeme k pultu vynutit zaplacení.

Sto čtyři, říká mi mongol. Dávám sto dvacet a čekám na vrácení, protože na dýško to bylo tak leda za umělecký dojem. Pingl rozpačitě otevírá svou kasírtašku a vysypává si její obsah do dlaně. Je to devět korun v korunách a padesátnících. S plachým úsměvem mi mince nabízí. To si snad radši nechte, chytám se za hlavu a nechávám platit další. Tomáš má jen pětistovku, takže pár minut čekáme, než si pingl doběhne přes ulici rozměnit.

Zatím se zaměřujeme na bar, jestli by nebylo vhodné a správné něco z něj ukrást. Zajímavé – všechny vystavené lahve mají dosud zapečetěné uzávěry! S trochou štěstí je tedy možné, že jsme úplně prvními platícími zákazníky! Pingl se vrací s penězi, ale když platí Petr, ukáže se, že na vrácení pro něj už zase peníze nemá. I Petr už se jen polohystericky směje a říká, že ty peníze mu za to stojí.

V ten moment se otevírají dveře do kuchyně a vychází jiný pingl, tentokrát mladík česky hovořící. My jsme vám ještě jako pozornost podniku chtěli dát ochutnat dezert, říká a ukazuje na talířky s kynutými knedlíky ve své pravici.

Jenže my už fakt nemáme čas ani náladu. Voláme naneshledanou a do bezpečnostní kamery máváme zdviženými prostředníky. Venku výbuch smíchu a úlevy, že jsme to přežili.

Hotel Arkada, restaurace Stone Grill, Balbínova 8, Praha 2.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

16 thoughts on “Tak tohle mi nikdo neuvěří

  1. :-) ))))))))))))))
    mam podobny zazitek s restaurace,ale mozna ne tak drsny

  2. Ty vole to je sila, mam dost podobnej zazitek, radim vyhnout se podniku Steak House pizzeria KLASIKA, na náměstí ve Vrchlabí, zvlast kdyz clovek jede ze sjezdovky a je hladovej jak vlk, tak to ma teprve ty spravny gurmansky grady !

  3. Karlos: ve Vrchlabí jsem ještě nikdy nebyl, ale až se tam někdy ocitnu, budu mít tvou radu na paměti:-)

  4. zážitková gastronomie za příznivou cenu, co si přát víc?

  5. jen jestli jim po této ne příliš povzbudivé recenzi neseberou nějakou tu michelinovskou hvězdičku

  6. Tak to je mazec, se tady s Kozlem tlemíme po včerejší kalbě :)

  7. tak tohle jsem si měla přečíst 2.1.! 3.1. jsme tam totiž zavítali, haha, stejný zážitek! ten číšník je prý Rus;-)

  8. narozeninytak je jsem oslavil sve 31 narozeni s prateli v tomto restaurantu. uz dlouho jsem se tak nepobavili…vse je pravda a kazdy host, ktery prijde v dobre nalade, se musi pobavit :) obsluha hruuuza, ale srandy mraky…DOPORUCUJI

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>