I shot a man in Reno just to watch him die

Starý dobrý Honza Hotovost!

Nepředpkoládám, že včerejšek by v připravované kronice mého života získal nějak zvláštní místo. V rámci povánočního úklidu jsem snědl tři čokolodávé figurky ze stromku, to ano, ale nemyslím, že by šlo o počin bůhvíjak signifikantní.

Pozdě večer mi ještě dorazila smska od jedné známé číšnice, a šlo o smsku nepokrytě eroticky vyzývavou. Nevyvedlo mě to ovšem z konceptu ani na půl vteřiny, neboť vím, že ona číšnice má přítele stejného křestního jména, jímž se honosím i já (a taky třeba oba čeští nositelé Nobelovy ceny nebo nejznámější údajný český homosexuální pedofil). A ano, trvalo jen pár minut, než dorazila smska omluvná a vše na pravou míru uvádějící.

Takže významnou položkou včerejška zůstává snad jen způsob mého aktivního odpočinku. Náhle přepaden vlnou jakéhosi staromilství (a vzpomínkou na film Walk The Line, který se mi dost líbil), pořídil jsem si jednu z mnoha bestofek Johnnyho Cashe a zjistil jsem, že když ležím na gauči, po ruce mám sklenku dvanáctileté Scapa, byt je osvětlen pouze lampou za mou hlavou, čtu si knihu o nacistických aktivitách po válce a do toho všeho tlumeně zní právě Johnny Cash, tak to má na mou rozjitřenou nervovou soustavu vysloveně balzamující účinky. Asi by to nešlo každý den (už proto, že dvanáctiletá Scapa dochází), ale jednou za čas je to velmi doporučeníhodné.

Nu, a když z práce dorazila F., kulturní program pokračoval. Na programu byl tentokrát Sicko, tedy nový dokument Michaela Moorea (nebo Moora? Teď nevím!). Moorea nemám rád a nevěřím mu. Přiznávám, že si dokáže najít zásadní problém a ukázat na něj, že často jde o věci, nad nimiž zůstává i můj rozum stát, ale zároveň tato odhalení balí do takové laviny propagandistického balastu, že je mi z toho až fyzicky špatně.

Totéž včera. Některé pasáže filmu mě mile překvapily, ale ten závěr, ten otřesný závěr, kdy Moore ukazuje, jak si lidé na Kubě v porovnání s Američany krásně žijí a mají všeho dostatek, zejména superkvalitní zdravotní péče! To bych, přátelé, blil. Přeci jen mám tendenci věřit v tomto ohledu spíše jedné své kamarádce, která na Castrově ostrově docela dlouho žila a po návratu do Čech mi vyprávěla příběhy, které mě – stejně jako včerejší film – donutily zuřit.

A víte dobře, jak to vypadá, když jsem rozzuřený.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

9 thoughts on “I shot a man in Reno just to watch him die

  1. Mě by spíš zajímalo, čím jste si to zdobili strom, když si z něj ojedl „čokolodávé“ figurky. :-D

  2. MB: moje řeč!
    Linet: kdo se moc ptá, moc se dozví! prostě i já občas peřhéldnu pekřlep…

  3. Já jsem si to rozmyslela, takhle je to mnohem lepší!

    I my jsme měli na stromku šusnée gerpy a romepanče!

  4. Johnny Cash je skutocny king :-D mne sa najviac paci asi Boy named Sue

  5. AIF: mám jiné favority, ale v principu se shodujeme, a tak to má být:-)
    ivan pilip: mě fascinuje, jak kamarád-sklář, když píše pod cizím jménem, nechává v kolonce „e-mail“ svůj skutečný e-mail…je to čistá duše:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>