Někteří lidé by snad ani narozeniny mít neměli

To už tu bylo

Čau Třeňo! Jéé, díky! Pojď na panáka! Pavliku, ještě dvě slivovice! Mohlo být třeba deset večer, od čtyř jsem ve venkovské hospodě opožděně slavil svých požehnaných osmadvacet. Kamarád Třeňa byl posledním příchozím, a ty čtyři krátké věty, které jsem mu sdělil, jsou posledními okamžiky, které si z onoho večera pamatuji.

Jelikož jsem se v posledních letech alkoholu nijak zvlášť nevyhýbal, čas od času se mi stalo, že mi ráno chyběla nějaká ta vzpomínka na tu či onu část předcházející noci. Prostě okno. Jednou za delší čas bývalo okno větší, tzv. výkladní skříň. Ale to, co se mi stalo v sobotu, přesáhlo všechna dosavadní měřítka – to bylo hotové skleněné peklo. Prostě jsem si dal s Třeňou panáka a najednou jsem se vzbudil doma – directors cut.

Přitom jsem podle svědků i po Třeňově příchodu vysloveně hýřil dobrou náladou, rozmarnými vtípky a vůbec jsem prý byl značně bujarý. Znovu opakuji, nic z toho nevím, všechny informace mám pouze na základě svědeckých výpovědí. Takže jsem prý:

Sahal Hance na prsa. Choval Petzku na klíně. Nabízel kamarádu Sobovi dva tisíce, abych mohl sahat na prsa jeho Eldě. Chtěl sahat Kristýně na prsa. Šel s Jarkou na záchod. Vedl vilné řeči s Třeňovou sestrou. Stáhl enimenovi trenky. Chtěl usnout s hlavou v Hančině klíně. Atd. Atd.

Celé to skončilo prý někdy kolem půlnoci. Má zlatá F. mě dokázala naskládat do taxíku, sbalit všechny dary (a že jich bylo! A krásné byly!) a dovézt nás domů. Ještě nás prý zdržela odemykací pasáž, kdy jsem jí odmítal svěřit klíče od domu a dobrých dvacet minut jsem sváděl tuhý boj s nepřátelsky naladěným zámkem, než jsem uznal svou porážku a nechal F. odemknout.

Během zítřka ještě vycházely najevo další a další podrobnosti. Třeba o Kozlově zvracení do tří pisoárů a jejich okolí (jmenovaný to sice popírá, ale očitý svědek přísahá, že tak to bylo). Nebo o zvracení kamaráda-skláře. Nebo o tom, jak si můj bratr Jenda po vystoupení z taxíku neporozuměl s gravitací a poněkud si rozsekl hlavu.

Podle mého názoru tedy šlo o akci podařenou. Všem, které jsem nestihl osahat či zneuctít, se omlouvám. A dychtivě čekám na každou další podrobnost, která by mi průběh poslední fáze večera pomohla přiblížit!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

12 thoughts on “Někteří lidé by snad ani narozeniny mít neměli

  1. A v neděli mu bylo divně. A navíc stydno (to tu ještě nebylo).

  2. F.: divně plus stydno rovná se stydně!
    Jenda: jseš prostě vítěz!

  3. Tak gratuluju ty stará páko, a mrkni ke mě jak se slaví u nás na venkově:o)

  4. Tak gratuluju ty stará páko, a mrkni ke mě jak se slaví u nás na venkově:o)

  5. eleska: mrknul a zanechal otisk:-)
    enimen: mrknul a raději nezanechal otisk:-)

  6. ailyn: Kdyby četl tvůj komentář, hbitě by ti vysvětlil, že sklář nemá s okny nic společného…

  7. ailyn: to je pravda, na rozdíl mezi sklářem a sklenářem je až nepochopitelně háklivý:-)) a stejně z něj asi nakonec bude novinář!

  8. kamarád sklář okno nemá,nebo si to alespoň myslel do chvíle,kdy pan jamon začal tvrdit opak….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>