Návrat velkého fintílka

A básníka!

Tak asi dáme ještě jedno, ne, říkám celkem zbytečně partiovkovi a on souhlasně mručí, protože tady není o čem pochybovat. Dnešní oběd se totiž odehrával na prosluněné zahrádce, obsluha byla ochotná, jídlo výtečné, mouchy ještě malátné a palčivost pracovních úkolů se jevila jako mnohem mizivější než obvykle.

První letošní zahrádku jsem již absolvoval v Čunčí hubě, první letošní zahrádka s obědem se odehrála před pár desítkami minut, a byl to zážitek rozhodně pozitivní, už proto, že servírka provedla při vyúčtování poněkud záhadnou matematickou operaci, jejímž výsledkem bylo placení o dost menší částky, než jsme očekávali.

Dobrá nálada byla bezvýhradná. Vedle nás sedící páreček mladých a neperspektivních plánoval zítřejší výlet (…a jestli pojedem vlakem, mohli bysme to udělat jako turné po nádražních hospodách!), u krajního stolu si horolezci vyprávěli o nových karabinách, zkrátka dnešek dostal plusové znaménko.

I víkend ovšem stál za to. S F. jsme vyrazili na nákupy, jelikož pan Miminko se ukázal být zdatným kolonizátorem; už si pro sebe uzurpuje dost velké území a zdá se, že jeho touha po expanzi je neutišitelná. Tato situace je jen velmi málo slučitelná s možností, aby F. mohla nosit ty samé kalhoty, které nosila řekněme před rokem.

Prolezli jsme tedy pár obchodů špatné i horší pověsti a úspěch se záhy dostavil: F. získala slušivé těhotenské nohavice a ani já jsem nepřišel zkrátka: Pokud vás to zajímá, tak jsem si pořídil přesně ty kalhoty, které by si koupil Jack Reacher, kdyby o své staré přišel – jsou z pevné, těžké látky; mají mnoho kapes; očím lahodící barvu Olive Drab a byly zlevněny z patnácti stovek na necelé čtyři.

V důsledku toho jsem dnes ráno strávil před zrcadlem krásnou sebeobdivovací čtvrthodinu a do práce přišel s písní na rtech (pak se ovšem ukázalo, že mi z předchozí věty vypadlo el a na rtech mám plíseň, to sem ale nepatří). A abych dokázal, že o víkendu jsem skutečně neseděl s rukama v klíně, zde přináším krátký básnický opus, který jsem složil včera v tramwayi číslo 11 – mezi zastávkami Radhoštská a Jiřího z Poděbrad:

O rozzuřeném psu, pohříchu nebojového plemene:
Pudl
Dupl

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

7 thoughts on “Návrat velkého fintílka

  1. Myslím, že Tvých nových básnických pokusů jsme se všichni tak trošičku báli…

  2. Paželv: Já jsem se bála jen toho, že už žádné nové nebudou!

    Lobo, nedej se a zatlač! Jistě máš ještě něco připraveno!

  3. Paželv: a báli jste se správně!
    asTMA: připraveno je toho moc, ale musím vám to dávkovat, abych nespustil čtenářskou genocidu…

  4. Plíseň na rtech?No to musí být děs.
    Hlavně pak to léčení protiplísňovými přípravky… třeba Savem.

  5. lobo: Jen se o nás neboj a per to sem!Paželva vzkřísí dobře mířený kbelík ledové vodky a ostatek čtenářstva je dozajista otužilý!

  6. M: naštěstí už dělají Savo s příchutí eukalyptu, to je jak silnější zelená!
    asTMA: ne, to nejde, vyčítal bych si to…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>