Ty vole, ta tvoje piha na bradě,

já tě odněkud znám, řekl mi včera v hospodě U Floriána jeden kámoš mého kámoše.
Pak začal s dotazy. Nechodils s takovou vysokou holkou ze zdrávky? Nejseš ty ten, jak se pozvracel na strahovskejch kolejích? Nebyls na tý chlastačce v Jizerkách? Ponořil jsem se do temných hlubin své paměti, a když jsem se vynořil, na všechny jeho dotazy jsem odpověděl záporně. Ale taky mi přišlo, že už jsem s ním v nějaké hospodě seděl. Ovšem zůstalo to nevyřešeno.

Ale popořadě. Počítáš s tim čtvrtkem? přišla mi ve středu smska od kamaráda-skláře. Vůbec jsem nevěděl, která bije, tak jsem mu zavolal a zjistil, že jsem na čtvrtek naplánoval malý kamarádský kabaret ve Žluté pumpě. No, proč ne.

Návštěva z maloměsta včera dorazila do Pumpy okolo šesté. Bylo plno, tak seděli na zahrádce. Já se k nim připojil v půl osmé, protože předtím jsem opět hekal v posilovně. Zima už začínala útočit, takže další posez na zahrádce jsme zavrhli a já odvedl celou smečku k již zmíněnému Floriánovi.

Zpětně vyhodnoceno, asi to byla chyba. Spíše jsem měl celý večer strávit v peřinách rozjímáním nad teologickou knihou nebo skládáním žalmů. Protože u Floriána se děly zlé, zlomyslné věci.

Předně obsluha. Byla rychlá a příjemná a nová piva se na stole objevovala v intervalech tak krátkých, že je lidské oko nestíhá zaznamenat. Kamarád-právník. Slavil, že úspěšně ukončil školu. Tedy, hlavní oslava proběhne až v sobotu večer (a já se jí dost děsím), ale včera proběhla taková zahřívací kola. Vlastně spíše kolečka. Zlatých tequil. A já to otočil. Kamarád kamaráda-skláře kontroval kolečkem absintů. Kamarád-sklář nás vrátil zpátky na zem kolečkem rumů, ušetřil jen mě, a protože mě má rád, objednal mi myslivce.

Okolo jedenácté jsme to raději ukončili, protože účet se už šplhal do nadoblačných výšin. Všichni se rozprchli do svých sídel, a mně zůstali na krku kamarád-právník se svou slečnou (jde o sestru někdejšího bloggera lojera) a vám dosud neznámý kamarád-druhý sklář. Všem jsem totiž přislíbil možnost přespání v našem holobytečku.

Už jsme byli od bytu jen pár metrů, když se nám do cesty postavila restaurace Gulliver. Jsme jen slabí lidé, takže jsme podlehli a přidali ještě pivko. A pak už následovala jen noc beze snů.

Ty vole, absint, byla první slova kamaráda-druhého skláře, když dnes ráno otevřel oči. Znělo to zoufale a zlomeně a já se cítím velmi podobně.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

15 thoughts on “Ty vole, ta tvoje piha na bradě,

  1. Ty vole, Grappa. (Včera jsem se vrátil z pracovní cesty, byl jsem v Pise…)

  2. na malinkou chvilku jsem včera uvažovala, že se k vám připojím. no… eště že jsem to neudělala…

  3. Jo jo, kde jsou ty časy, kdy se lidem házely jenom klacky pod nohy. Teď se jím do cesty stavějí rovnou celé hospody.:-)

  4. ani nevim……proc si neustale ctu o tom, kde jste tentokrat co pozili, ale proste me to bavi.

  5. Hans: cítím s tebou:-)
    TN: dneska by ti bylo krásně a celou práci bys vnímala v mlžném oparu:-)
    Jura: a že to není hospoda ledajaká:-)
    enimen: kamarád-právník a jeho slečna. ale výslovně jsem jim zakázal znesvětit tvé křesťanské lože předmanželským sexem!
    Benny: to mě třeba mrzí:-)

  6. tak u Gullivera jsme se museli tesne minout…:)

  7. říkám to nerad,ale jsou chvíle,kdyby se rychlí číšníci měli popravovat…

  8. dalimil: já myslím, že ne. beru to jako součást svého pokání:-)

  9. lobo: nebo spis stesti, a to hlavne pro me… protoze takhle jsem alespon z vcerejsiho vecera vyvazla bez nasledku

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>