A to jsem ještě v šest večer plánoval strávit večer kulturně!

Představte si mě, kterak ve svém pokoji sedím na dvoulůžku a večeřím čínské nudle. V duchu se opájím představou, že po jídle ulehnu, chvilku budu v klidu zažívat, pak rozsvítím lampu, sáhnu po knize a deštivý večer strávím v teple a pohodlí.

Hele, K. slaví narozeniny, přijď do Tlustý koaly, zazní o pár chvil později z telefonu hlasem Silvie, mé někdejší milené kolegyně z Lidových novin. Ležet doma a užívat si klidu nebo vyběhnout do toho marastu venku a udělat něco, co si následující ráno budu vyčítat? Myslím, že už mě znáte dobře.

Naštěstí je v bytě přítomen i tommaser (už jsem vám vůbec říkal, že s námi začal zase bydlet? Ne? Ani enimen to nezmínil? Ale je to tak, už s námi zase začal bydlet). Měl v plánu cestovat domů do klacíkova, takže mě naložil do svého přibližovadla a poskytl mi odvoz. Možná by vás zajímalo, že když jsme projížděli kolem Apolinářské ulice, velebná pochmurnost místa spolu s dopravní kolonou nás inspirovala ke složení následující básně:

Jednou tu žil pan Apolinář
Původně chtěl být veterinář
Pak ale ochutnal medové řezy
A začal provádět císařské řezy

Copyright tommaser & lobo. Všechna práva vyhrazena. Ale to jsme odbočili.

Krátce po osmé v doprovodu Silvie rozrážím dveře do Koaly a jdu po hluku. Ano, vzadu v rohu sedí kolem jednoho stolu horda mých někdejších redakčních kolegů, v jejich středu už poněkud skelný oslavenec K. Dáváme si hoegaardeny a dáváme se do řeči. Je to takové milé, pohovořit s lidmi, kteří mě po tři roky obklopovali a oprávněně obdivovali:-)

Trochu rozruchu vyvolá mně a Silvii určená otázka jednoho méně znalého kolegy: Můžu mít hodně impertinentní dotaz? Vy dva jste…milenci? Ty jseš ten, jak Silvii koupil ten byt? No, co na tohle říct? Působím snad dojmem člověka, který ženám kupuje byty, já, jehož životním snem je najít si bohatou nevěstu, která mě bude živit? Kolegu ihned vyvádíme z omylu.

O pár hoegaardenů a nějakou vodku později mizí Silvie na toaletách, podivuhodně dlouho se nevrací, a když se posléze přece jen objeví, šeptá mi, že si malinko ublinkla. Inu což, stejně už mám dopito a další pivko by mě pravděpodobně položilo, takže se rozhodujeme k odchodu. Tramvaj mi naštěstí přijíždí asi po dvou minutách, a jen lehce po půlnoci se dostávám do bytu. Z posledních sil se ještě osprchuji a pak už v mrákotách klesám na postel.

Tyhle večírky!!!