Nemyslel jsem, že to ještě někdy řeknu, ale:

Je toho moc

Dnešek zavání hodně smutným rekordem – šňůra porad, která začala v deset, skončila těsně před druhou odpolední. O obědu jsem si tak mohl nechat jen zdát, i když, na druhou stranu, láhev coca-coly zero je jistě z dietologického hlediska obědem dostatečným…

Kancelář tak zaplňují zvuky hladu, linoucí se z mých momentálně nevyužívaných útrob, a to není dobrá situace. Navíc papír, který mi leží vedle počítače a na který průběžně umisťuji úkoly, jež je třeba udělat, mi po poradách nabobtnal na trojnásobek a z jeho obsahu se mi momentálně dělá trochu m(r)dlo.

Abych si trochu zlepšil náladu, můžu vám povyprávět třeba o novém kyberneticko-živočišném druhu, který jsem dlouhým křížením vyšlechtil v našem bytě. To máte tak – jsem hrdým vlastníkem hi-endového computeru; jeho technickými parametry vás nebudu udivovat, stačí snad, když povím, že má takové malé okénko, které svítí modře.

K takto našlapanému stroji jsem ovšem v rámci úspor připojil naprosto obyčejnou klávesnici značky Lousy Clumsy. Mělo to své opodstatnění – většinou používám klávesnice s takovou vervou, že mají menší životnost než měděné okapy v libovolném cikánském ghettu. Současná klávesnice ovšem překvapila…

Nejen, že se dosud nerozpadla, ale začíná projevovat známky živočišné inteligence – a navíc je masožravá. Poprvé jsem si to uvědomil, když jsem nad ní večeřel rohlík se šunkou. Že mi do kláves padají drobky, to beru jako neměnitelnou součást bytí. Při této večeři se ale z rohlíku odtrhl kousek šunky a třepotavým letem se snesl někam mezi klávesy Z, X a C.

Zoufale jsem se snažil jej zachránit, protože světové zásoby šunky se tenčí – a mít nebo nemít kousek šunky, to jsou dva kousky šunky rozdíl. Ovšem ani mé vycvičené zlodějské prsty neuspěly, šunka se zasunula mezi písmenka a zmizela pod nimi, kompletně – a měl jsem pocit, že odněkud zpod Delete se ozvalo spokojené mlasknutí.

Trochu jsem se obával, že vzhledem k teplému počasí začne šunka pod klávesami zahnívat, ale kdepak. Zmizela beze stopy, přátelé! I když, beze stopy…každý den se teď ke klávesnici blížím se strachem, že u její zadní části najdu nějaký výtrus.

A to bude End.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 thoughts on “Nemyslel jsem, že to ještě někdy řeknu, ale:

  1. to musely být opravdu hrozné schůzky a porady, když tě vyprovokovaly k takovému causerie:)

  2. partiovka: ano, Nora D. by měla radost:-)
    Istvar: to nelze vyloučit!

  3. F.: to je další vývojové stadium…
    Kozel: už jí nechci:-)))

  4. endji: opět mě matete, pane kolego…má vaše poznámka nějaký smysl?

  5. Míněna byla ta klávesnice, po vzoru Vaší drahé F. jsem důmyslně pracoval s nevyjádřeným podmětem. Nicméně poznámka jako taková smysl samozřejmě nemá.

  6. endji: to se mi ulevilo, již jsem se bál, že jste začal používat smysluplná prohlášení!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>