Holešovické panoptikum

Velké nesnáze v malé čtvrti

Podvečerní okolí zastávky Nádraží Holešovice je jedna z nejhorších věcí na světě: míra zamoření cikány, fetkami a bezdomovci mě uráží. Kamarád-právník ale bydlí jen o zastávku dál, a tak je třeba vydržet; ostatně vidina terasy, rozpáleného grilu a vychlazených piv za to stojí.

Už jsme skoro na místě, tak se s F. ještě noříme do jakési obskurní samoobsluhy pro pár piv navíc. O kartonu nebo multipacku si můžu nechat jen zdát, takže zkoumavě nahlížím do docela dobře zásobeného chladicího pultu. A v ten moment mi zvoní telefon. A vida, endji – jeden z mých dlouholetých přátel a nebojím se říci nejvěrnějších epigonů!

Dobrý den, pane kolego, halasím do mikrofonu, otevírám chlaďák a skládám do tašky pěkně nachlazené Staroprameny. Vyměňujeme si zdvořilosti, vtipy a invektivy, já při tom stihnu i zaplatit, opouštíme sámošku a čekáme před vchodem do domu kamaráda-právníka. Mlsně si ještě prohlédnu svá piva a tuhne mi krev v žilách:

Proboha! V zajetí vtipné konverzace jsem se zapomněl soustředit a tašku jsem si naplnil nealkoholickými pivy! Endji, za to zaplatíš!!!

Leč nevadí: Jsme na terase, na talířích nám přistávají podařené kusy mas, piv je zatím dost a budoucnosti se nelze obávat. Zlomový okamžik nastane až o nějakou hodinu později. Tak my asi sjedem dolů do hospody pro pivo do petky, zvedáme se s kamarádem-právníkem.

Stojíme před podezřelým výčepem, vypadá jako stavba. To asi není otevřený, ne? váhám, ale kamarád-právník má jasno: To je nějaký děsný doupě, takhle to tu vypadá pořád, uklidňuje mě a vchází na staveniště. Brodíme se sutí a zednickým náčiním a přicházíme ke stolu, u kterého sedí dvě dost vyvalené lopaty.

Dobrej, voláme.
É? Dobrej. Co chcete, chlapi? povídá jedna lopata.
Máte petku? my.
Vám příde, že je otevřeno? lopata.
Aha, já myslel, že je tu takovej bordel pořád, pardon, couvá kamarád-právník.

Na chodníku vymýšlíme náhradní plán a noříme se do krušovického sportbaru, který je otevřený určitě: Zahádka je plná, plné jsou dokonce i schody před podnikem. Sedí na nich snad patnáct více či méně podezřelých existencí, každá s plným půllitrem, a je dost veselo.

Zato vevnitř je pusto, za pípou samotná číšnice s výstřihem, který ze mě i kamaráda-právníka vytáhne uznalé zamručení. Vše ale probíhá podstatně optimističtěji než v předchozí štaci:

Máte petku?
Číšnice se na chvilku zamyslí, nahlédne do lednice a vytáhne petku se zbytkem jablečné aquily. Deci vypije, deci vyleje a prý jestli to stačí, protože víc petek nemá. Nedá se nic dělat, stačí. Číšnice s lahví mizí na toaletu, což nás lehce udiví, ale zřejmě jsou tam pro vymývání lahví lepší podmínky než u výčepu.

Náš návrat na terasu je vítězoslavný a pivo chutná skvostně.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

6 thoughts on “Holešovické panoptikum

  1. to bylo napinave, skoro jsem ke konci prestal dychat

  2. Pane Lobo, za ten nákup nealkoholického piva máte černý puntík a na ÚV dva!

  3. jsou to konciny jako stvorene pro kamarada pravnika :-) …driv nebo pozdeji bude kazdemu pridelen !

  4. xavon: to ale nebyla moje chyba, černý puntík patří endjimu:-)
    baryk: kamarád-právník je mazaný, poznává svou klientelu s předstihem!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>