Jednou šéf, vždycky šéf

Samožer knihomol amatér

Seděl jsem doma u počítače a jedním prstem pravé ruky datloval nějaký textík, zatímco levou rukou jsem se marně pokoušel udržet dudlík v Horstově tlamičce. Zazvonění telefonu přišlo náhle a nečekaně. Přijal jsem hovor, chvilku naslouchal, pak řekl Ne, díky, a zavěsil, tak nějak to přibližně bylo, pokud nebazírujete na detailech.

A potěšilo mě to, hned vysvětlím. Do nové práce jsem vlastně ještě nenastoupil, papírově mám být šéfredaktorem až od 1. září (trval jsem na tom, že nastoupím jedině ve výročí napadení Polska Německem), ale výše zmíněný telefonát byl od jedné mé známé headhunterky, která se mě už pokoušela přetahovat ke konkurenci.

Konkrétně, jestli prý nechci jít dělat šéfredaktora Blesku. Ne papírového, zas tak mi nefanděte, ale onlinového. Odmítl jsem samozřejmě nikoliv kvůli mravním zásadám či duševní hygieně, na to mě nikdy neužilo, ale kvůli lenosti – prostě si myslím, že v práci, kam nastupuji v pondělí, bude méně hektické prostředí a více času na všelijaká alotria. Pokud to byl mylný předpoklad, budu na sebe velmi rozezlen…

Tento a bezprostředně následující odstavec mohou s klidným svědomím přeskočit všichni, kdo nečtou knihy od Lee Childa. A klidně i půlka těch ostatních. Přátelé, víte, že jsem Childovým nekritickým obdivovatelem, ale jeho zatím poslední knize se vyhněte, pokud ještě můžete. Nothing To Lose je podle mě zatím zdaleka nejhorší z příběhů Jacka Reachera.

Hlavní hrdina navzdory názvu ztratil ze svého kouzla skoro všechno. Teď je z něj nestydatě drzý, nafoukaný vševěd, který na první pokus dokáže uhodnout číselný kód speciálního zámku (to mě ve všech filmech či knihách fascinuje), v barové rvačce bez potíží vyřídí šest chlapů, neustále si v duchu něco počítá a filozofuje o nesmyslnosti války v Iráku. Lee Child by snad měl raději přestat psát než psát takhle.

Dodám už jen, že včera jsem si ve volné chvilce čistil telefon od jmen, kterým už nikdy volat nebudu. Do zapomnění letělo pár pseudocelebritích jmen (sbohem, Martine Michale!), pár jmen spolupracovníků z doby před sedmi a více lety a několik naprosto neidentifikovatelných jmen dívčích (proč si někoho uložím jenom jako Lenka? Jana? Petra? Vždyť s tak chabou pamětí, jakou mám, musím vědět, že do týdne zapomenu, o koho šlo!).

Na novou práci jsem tedy snad připraven!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

14 thoughts on “Jednou šéf, vždycky šéf

  1. a co když budeš Janu, Petru a Lenku v nové práci potřebovat?!

  2. Základní pravidlo kontaktů: Osobu, kterou jsi sedm a více let neviděl, budeš naprosto nutně potřebovat do 48 hodin po tom, co si její telefon vymažeš z telefonu.

  3. Quanti: Nějaká Jana, Petra a Lenka se najde vždycky, žádný strach. Já znám hned několik kousků od všech těchto jmen, takže v nejhorším Lobouškovi vypomůžu! ;o)

    lobo: Pche, proč ne papírový? To já Ti klidně zas tak fandim! Ale určitě bych Ti to nepřála, fasujou tam prej jen šest propisek ročně a čtyři útržky toaleťáku na týden!

  4. Quanti: kdyžtak zaplatím nějakému expertovi, aby mi ta čísla z paměti telefonu znovu získal:-)
    Chovatel: to snad ne, Martin Michal mi nechybí:-)
    asTMA: toho se bojím, tak málo toaleťáku nestačí ani na pořádný moták!

  5. Zaplatíš expertovi?A co když byla Jana, Petra nebo Lenka expertkou na mobilní telefony, jejíž služby jsi využíval při posledním neprozřetelném promazávání? Aha? :)

  6. lobo: Nezoufej! Divokých expertek na mobilní telefony běhají ulicemi celá stáda, stačí jen správně políčit, lapit, zkrotit – a bude Ti oddaně zobat čísla přímo z telefonu!

  7. jestli nejsou náhodou Jana,Petra a Lenka tři sudičky pro Horsta !

  8. baryk: pokud jsou, tak bych si mela rychle pripravit vestbu! ;)

  9. Heh, pod Lenku jsis ukládal PIN,
    pod Janu kód k alarmu a pod Petru nevim, ale řikal jsi, že je to životně důležitý číslo.
    something wrong, bla bla bla

  10. MistrKolben: á jé! proč á jé? atd. :-) )
    drinker: bohužel, výjimečně nelžu!

  11. s tym Childom musim suhlasit. A ja som sa po tu knihu trepal az do Singapuru! :-D

  12. bez studu nahý vo vane
    Janičke, Petre či Ivane
    zavolám…?
    „…ahoj, čaf, pusinko…
    tak som si spomenul…
    som tak sám…“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>