To je zvláštní, jak se mi dnes nechce pracovat!

Divné, že?

Podezírám nepřátelské mocnosti, že v noci podnikly na maloměsto a jeho okolí chemický nálet a do vzduchu rozprášily něco, co lidem odebírá elán k provádění jakýchkoliv s prací souvisejících činností. Důkazů mám hned několik: tak například mně se nechce dělat vůbec nic. A v ranním autobuse jsem potkal bývalou spolužačku Alenu, která mi tvrdila totéž.

Na pracoviště jsem dorazil se zpožděním 16 minut, tedy v normě – přesto jsem byl teprve třetí přítomný. Zapnul jsem notebook a chvíli se na něj nepřátelsky díval, pak jsem nahlédl do seznamu úkolů na zbytek týdne a znechuceně jej zase zavřel. Potom naštěstí kolega přinesl dveře k oddělení naší kanceláře od sousední, takže jsem mu mohl pomoci s jejich nasazením – konkrétně radou a povzbuzujícím pohledem.

Za vzpomínku snad stojí ještě včerejší večer – i když autobusové zkazky zde už mnohým lezou krkem, tuhle nejde pominout: Zhruba ve třetině cesty z Prahy na maloměsto jsem se všiml, že pravé přední kolo busu vydává při každém otočení strašidelný zvuk. Pár chvil jsem přemýšlel, jestli výbuch natlakované pneumatiky dokáže prorazit podlahu pode mnou a utrhnout mi nohy, ale než jsem dospěl k řešení, začal divné zvuky vydávat i motor a následně i řidič.

Vzápětí se za naším pojízdným aparátem objevila solidní kouřová clona a naše rychlost klesla na stabilních 38 km/h. Řidič do telefonu hřímal kletby na pracovníka dispečinku a lidé se zaujetím čekali, co bude dál. Co by – nic. Doploužili jsme se na maloměsto, cestou jsme podél dálnice jedovatým kouřem zahubili všechno živé, a na maloměstě řidič z autobusu všechny vyhnal-jen pár vteřin před fatálním výbuchem.

Nešťastníci, kteří chtěli v cestě pokračovat směr Příbram, si počkali na posilový spoj, a já šel do hospody na jedno od cesty.

Už je u vás volný to místo generálního ředitele? vyzvídal číšník Pavel. Zavrtěl jsem hlavou. Ne. Ale sháníme hezký holky na focení, kdybys chtěl, aby si tvoje dcera přivydělala, nabídl jsem. Focení, jako že nahý? vyzvídal Pavel. No, úplně nahá být nemusí, ale aspoň prsa jo, dovysvětlil jsem. Hmmm, tak to asi ne, zachmuřil se Pavel.

Ale po zbytek mého pobytu vypadal, jako by o něčem intenzivně přemýšlel.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

5 thoughts on “To je zvláštní, jak se mi dnes nechce pracovat!

  1. Víš o čem přemýšlel?Jestli Tě nemá přemluvit ještě na jedno pivo a nehodit Ti do něj nějaký utrejch! Protože v očích maloměstského majitele pohostinství jsi se právě stal ďáblem, pornomagnátem formátu Larryho Flynta! :) )))

  2. Raven: ten člověk mě zná už spoustu let a všechny vulgarismy jsem se naučil od něho, ten se mě nemůže bát:-)
    prisoner: ano, Dilbert nikdy neselže!

  3. máš jezdit příměstským.cesta je sice o hodinu delší,ale bezpečná a vždycky si sedneš!

  4. baryk: ale já v 99,9 procentech sedím i tak…a abych denně trávil na cestách tři hodiny, na to nemám!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>