Letecká válka proti slečnám od pokladny

V jakém světě to žijeme?

Bez čtení bych nemohl žít, to jsem si celkem jist. V současné situaci se ale ke knize dostanu tak leda během posezení na záchodě nebo při ranním dojíždění. I dnes jsem se tedy zapasoval do sedačky, zkroutil si nohy do nepřirozené polohy, protože designéři autobusů nepočítají s tím, že na světě jsou lidé vyšší 170 cm, a na klín si rozprostřel knihu.

Žádné lehké ranní čtení, ale literatura faktu. Učené pojednání o rozdílných aspektech letecké války na východní a západní frontě, to chce se pořádně soustředit. Jenže pak na sedadlo přede mnou dosedly dvě kamarádky, dejme tomu devatenáctileté.

Vlastně byly docela hezké, to nemohu říci, ale v momentě, kdy se začaly bavit, můj detektor pitomosti začal vydávat varovné signály jak na shromáždění voličů čssd. Ani jedna z nich neovládala umění mluvit potichu, a tak se celý autobus mohl dozvědět detaily o jejich zaměstnání (jak jsem vyrozuměl, obě vykonávají vysoce kvalifikovanou práci někde u pokladny), názory na jejich společné známé a mnoho dalšího.

Snažil jsem se vrátit ke knize, ale písmenka mi skákala před očima. Dívky přešly do jakéhosi metajazyka, proti kterému nebylo obrany. S vypětím všech sil jsem se do textu zanořil, ale moje vnímání zkrátka bylo narušeno.

Od 11. října napadali Sověti ve velké míře i Kirkenes. Přilétali s Bostony a velkými formacemi stíhačů, přístav hořel…a von mi pak povídá, no, bylo mi blbě a už je mi dobře, a já řikám, tak to je dobře, že je ti dobře! Hlasitější z dívek mi neúprosně skáče do rozečtené věty a já to vzdávám. Jako na potvoru jsem s sebou dnes neměl škrticí strunu a zaútočit na ně tkaničkou, vytaženou z gladiátorů, se mi nechtělo – takže jsem to nechal být.

Později z jejich konverzace vyplynulo, že minimálně jedna z nich má přítele (No a ty vole Martin si teď do toho Golfa koupil ty závodní sedačky, a já řikám, ty vole, tyhle sedačky! Dyť v tom se nedá sedět!), takže je dost pravděpodobné, že její (jejich) hypernašláplé geny budou světem kolovat i v budoucnu.

Což mě optimismem nenaplňuje.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

9 thoughts on “Letecká válka proti slečnám od pokladny

  1. Nebo místo kolování v budoucnu budou, nepřirozeně zkrouceny v závodních sedačkách, odevzdány ke spálení a vloženy do urny, doufejme ne do stejné urny, do níž zítra vhodím kus papíru.

  2. ty vole závodní sedačky, ty vole ty by měli mít v autobusech do klacíkova, třeba by pak ten vošoust co furt ladí blaník, jel alespoň 80kou…

  3. brr…tohle mi nedělej…vracejí se mi vzpomínky z dojíždění, které hodlám zapomenout …

  4. Paželv: jsi zlý!
    dalimil: jenže ty vole, já říkám, to je dobře!
    Ponrepo: některé věci by se zapomínat neměly…
    Neriska: cesta vlakem mě čeká zítra, zřejmě si před ní píchnu do žíly čínskou polévku!

  5. hrozne pomaha mit sluchatka, nejlepe ty co si vrazis opravdu hluboko do ucha, takze nic neleze ven ani dovnitr

  6. zoe: a komu je hlubok do toho ucha vrazím? :-)
    Daves: až si koupím auto, bude to ještě monotématičtější:-)

  7. no prece SI, dyk to rikam. v opacnym pripade uz si neprectes vubec nic

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>