Stres, miluju stres!

Klepání na pekelnou bránu

Začněme tím příjemným: páteční hromadný exodus do Ambiente se vydařil. Z osmi odvážných se dostavilo sedm; stačilo dovedně umístit ke svým pracovním stolům nafouknuté panáky a v nekonečné smyčce pustit pár sexistických a rasistických vtipů – a nikdo z nepozvaných kolegů naši nepřítomnost na pracovišti nezaznamenal. Prý jen uklízečka se večer divila, že tentokrát je nějak podezřele málo prázdných lahví…

Poté, co jsem do sebe nasoukal 1,5 kg masa, jsem na malý okamžik nahlédl do nebe. Vypadalo jako kýta z argentinského býčka, naložená v chilli. Za oběd jsem zaplatil částku, jejíž počet nul před desetinnou čárkou by byl podezřelý i v nějaké zemi, zmítané hyperinflací, a spokojeně jsem se odkulil vstříc víkendu, který byl krásný jak Pavel Vítek (promiňte).

Jenže včera večer jsem usínal s neblahou předtuchou. A byť jsem se ze všech sil snažil si vsugerovat, že ráno bude všechno v pořádku, nestalo se tak. Dneškem mi totiž začíná hodně neveselé období, které bude odhadem trvat dva až tři týdny, což je přesně o dva až tři týdny déle, než by neveselá období trvat měla.

To je tak, když na rozmezí několika málo dní připadne začátek vydávání nového magazínu, totální relaunch jedné již existující záležitosti a výroční evaluace jiného magazínu. A když je vše jen a pouze v mojí kompetenci. Už jsem se jakž takž smířil s faktem, že v zaměstnání je třeba aspoň občas pracovat, ale když výše uvedené věci přičtu ke svým běžným povinnostem, začíná se mi chvět osrdečnice.

Po příchodu do kanceláře jsem tak zjistil, že jenom dnes na mě čeká řekněme 15 úkolů, z nichž aspoň 13 má přívlastek Priorita. Jako většina mužů nesnáším multitasking. Sebeúnavnější repetitivní činnost dokážu dělat s úsměvem na rtech, ale desítky stejně důležitých úkolů najednou mě mocně znechucují.

Potlačil jsem záchvat paniky a všechny úkoly na tento týden jsem si pečlivě sepsal. Vznikla písemnost, kterou možná někdy nechám vydat coby konkurenta Ottova slovníku naučného v boji o nejobsáhlejší české literární dílo. Pak jsem uchopil tužku a k některým bodům dopsal Přehodit na Kubu nebo Přehodit na Lucku.

Na seznamu toho pořád zbývá dost, ale už mám lepší pocit.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

7 thoughts on “Stres, miluju stres!

  1. jup, „přehodit na Kubu“ bola jedna z tých známych dezinterpretácií v ’62 v súvislosti s pracovnou položkou SS-4

  2. ďobo: nezbývá než se obávat, co bude budoucnost považovat za „přehození na Lucku…“

  3. měl si dopsat spíš „uprchnout na Kubu“,nebo „naložit Lucce“ :-)

  4. ako praví klasik, „peniaze plodia ďalšie peniaze, práca plodí ďalšiu prácu…“. Nie každý si môže dovoliť citovať Kocába „do práce si naka-nakafíčko zaskočím…“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>