Svět zítřka

Jsem nadšen, nadšen, nadšen!
Přátelé a kamarádi, nestává se zas až tak často, abych tu vysloveně nadšeně referoval o některém z hojnosti svých kulturních prožitků. Ale před chvílí jsem se vrátil z kina, kde byl k vidění film zmíněný v titulku, a prostě mi to nedá.

Někteří z recenzentů v souvislosti se Světem zítřka použili slůvko přelomový, což jsem nesl lehce nelibě, protože všichni snad cítíme, že toto adjektivum by mělo být zmiňováno pouze jako upřesňující označení mých textů a obrázků. Ale ten film asi skutečně přelomový je.

Asi jste si už někde přečetli, že herci všechny scény sehráli jen před modrým pozadím, a všechny ostatní aspekty filmu jsou vytvořené počítačem. Hodně dobře. Žánr bývá označován jako retro sci-fi, a vy se hned dovíte, proč: Zkrátka si představte, jak byste natočili sci-fi v roce cca 1938. Svět zítřka je udělán přesně tímhle stylem – máme tu šíleného vědce, všelijaké paprskomety, zlé roboty, vše v dobových kulisách.

Oprostěte se ale od všech žánrových vymezení, zahoďte přísnou logiku a zapomeňte na všechny věci, které jste se o filmech naučili – Svět zítřka se vážně od jakéhokoliv dosud natočeného filmu liší až neuvěřitelně. Když přistoupíte na hru autorů, užijete si skoro dvě hodiny výborné zábavy, a když už se na plátně objeví něco, co byste mohli považovat za klišé, většinou v zápětí následuje nějaký shazující moment.

Pokud by vás snad děj nezaujal, ještě pořád vás může ukonejšit pohled na Angelinu Jolie (přiznávám, zejména její rty bych mohl sledovat dlouhé hodiny), i ta Gwyneth Paltrow vypadá z určitých úhlů k pomilování…a slečnám a homosexuálům se jistě zalíbí Jude Law v roli stíhacího pilota a spasitele světa.

Je mi jasné, že budu za svůj vkus zase napadán, ale co. Vím o sobě, že mám rád svým způsobem jednoduché a přímočaré filmy, a tenhle je zkrátka moc dobrý a já z kina odcházel nadšený, povznesený a s jasnou vizí, že na Svět zítřka půjdu ještě minimálně jednou.

A navíc – když jsem z kina vylezl, venku lehce mžilo, a v tom je Praha úplně magická – líbí se mi ta atmosféra, kdy se světlo z lamp a neonů tou směsí tmy a vody dokáže prokousat jen na pár metrů, a všude kolem je jen šedivo. Takže procházkou směrem Vršovice jsem se na stupnici spokojenosti ještě posunul o pár stupínků směrem k absolutnu.

Na ten film běžte. A kdyby snad nějaká luzná čtenářka-bohatá nevěsta neměla s kým jít, rád se toho ujmu:-)

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

15 thoughts on “Svět zítřka

  1. Dneska jsem také melancholicky hleděl na kužely světel pražských tramvají…

  2. od Angeliny bych mohl sledovat dlouhe hodiny nejen rty…treba ty vlasy!

  3. nebejt toho neuvěřitelnýho klišé na závěr, označila bych to za hezký text :-) …tos tam napsal určitě kvůli mekbílový že jo?;-)

  4. sakryš, jestli jsi byl na našem šobrovitém filmáči, tak to jsme pak mohli někam zajít…

  5. takže ještě jednou: bohaté ženichy neberu:-)
    adbar: no, to jsem byl…tedy příště!
    TN: já věděl, že budu za svůj vkus zase napadán:-))

  6. a na ten film bych docela zašla. byť nejsem bohatá, ani nevěsta :-)

  7. Též bych zašel, ale co když mi zase bude vynadáno do necitů?

  8. chinin: no, nesmát se u Collateral, to je jasný příznak necitelnosti!

  9. Já bych se i smál, ale jak vidím černocha, není mi do smíchu!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>