Jsem starý, a taky nemocný

A mám na to potvrzení!

Včerejšek nezačal zle – ráno jsem s chutí polkl poslední antibiotikum a rozhodl se, že večer si už budu moci dopřát jedno točené od cesty. S takovým předsevzetím je den hned krásnější, a tak jsem skoro zapomněl na svoje obavy, že mám rakovinu.

To máte tak: Na pravém stehně mi vyrostla podivná věc, kterou jsem na základě shlédnutí pár dílů Dr. House identifikoval jako zhoubný nádor. Včera jsem tedy našel volný čas, zaběhl na kožní, tam se cudně poodhalil a doktorovi popsal své obavy. Lékař si učeně nadzdvihl brýle, zadíval se můj zhoubný nádor a pronesl strašlivou diagnózu: Jo, pane, tohle je takzvaná stařecká bradavice!

Nu, co nadělám, táhne mi na třicítku, není se čemu divit. Jaterní skvrny očekávám každým dnem. Jen tak pro zajímavost, doktor měl hned vedle židle kanystr s tekutým dusíkem a bradavici mi několika zkušenými pohyby vypálil. Následně mi ošetřené místo přelepil náplastí, a jelikož na nohou mám chlupový porost jak východoněmecká pornoherečka z 80. let, při strhávání jsem nebyl daleko od komatu…

Ale zpět. Když jsem po práci křepce vyskočil z busu, moje hladina žízně dosahovala smrtelné úrovně. Několika rychlými přískoky a parakotouly jsem se dopravil do nekuřáckého lokálu a od číšníka Edy si nechal natočit ono speciální zelené velikonoční pivo – mmmm, po prvním doušku mě zalil pocit blaha a po řadu dalších minut mě neopoustil.

Doma se na mě F. zkoumavě podívala – a že prý mám na obličeji jakýsi ekzém. Před zrcadlem jsem zjistil, že je ze mě totální rudohlav. Celý obličej mi hořel sytě červenou barvou, výjimkou bylo jen pár vkusných bílých fleků. Zděsil jsem se. Že by snad to zelené pivo? Sebral jsem Horstovi nějakou kojeneckou mastičku na pleť a natřel se s ní; cirka po hodině jsem už opět nabíral lidskou podobu.

A pak dorazil tatínek F., takže jsme otevřeli láhev bílého. Dal jsem si dvě deci a bylo to zpátky – okamžitě jsem byl rudý, ještě mnohem víc, než bývá kamarád-sklář po patnácti decácích Morgana. Spát jsem šel v panice, a byť teď už zase vypadám normálně, oběd očekávám s celkem značným stresem – co když si dám pivo a zase strašně nateču? Že bych byl alergický na alkohol? Nebo že bych si pivo nedal?

Ach jo.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

7 thoughts on “Jsem starý, a taky nemocný

  1. nebo, že by sis dal preventivně radši jednu lightku?

  2. třeba tvému tělu pivo a víno už připadají trapně slabí… zkus tvrdej, třeba si ty fleky dají říct :o )

  3. good news everyone!tak jsem na obědě risknul jednu plzeň a prošlo to bez následků. ještě nejsem zcela klidný, ale trochu klidnější ano:-)

  4. Loboušku, propříště si prosím Tě někam napiš, že půl dne od poslední dávky antibiotik rozhodně nestačí k tomu, abys do sebe mohl začít lít alkohol, chce to aspoň 24 hodin, než ten sajrajt projde skrz a přestane s životabudiči kolidovat.

  5. kámo,tomu se říká vysoký tlak ! to by sis měl taky nechat změřit !

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>