Mlčení kuřátek

Další trudný příběh z nadnárodního fastfoodu

Včerejšek mě postavil před jedno z oněch osudových rozhodnutí, která čas od času potkají každého z nás – kam zajít na oběd? Všechny varianty a posibility jsem pečlivě zvážil a zanedlouho jsem se přistihl, kterak vcházím do KFC na Pavláku.

Bylo krátce po dvanácté, takže volných míst mnoho nezbývalo, a než jsem si vystál frontu a obdržel kýžený pokrm, ještě jich ubylo. Na šanci, že bych našel volný stolek, jsem mohl rovnou zapomenout, šlo jen o to, přisednout si k někomu alespoň trochu sympatickému.

Zavrhl jsem umaštěnou důchodkyni, zavrhl jsem skepticky vyhlížejícího muže, který byl u stolu se dvěma rozjívenými cca desetiletými dvojčaty, a s dovolením jsem položil svůj tác ke stolu, za nímž seděla slečna, jíž jsem příliš neviděl do tváře. Až když jsem usedl, obdařila mě zdvořilým úsměvem, což bylo milé.

A jak jsem se tak probíral svou porcí, můj vyškolený zrak registroval další a další podrobnosti. Takže předně – ta holka byla vážně krásná a vypadala mile. Četla jakousi anglicky psanou knihu, jejíž název jsem ale nestihl pochytit. Měla malý piercing v nose, větší tetování na levé lopatce, tmavou podprsenku. Na rukou jediný prstýnek, který navíc nevypadal příliš draze, takže pravděpodobně bez přítele (i když vím, že je to zavádějící a nejednoznačné).

Celou dobu jsem čekal, jestli se třeba střetneme očima, že bych něco vtipného poznamenal a vůbec ji tak nějak zkusil zaujmout. Ale ona byla stále zanořená v četbě, případně v misce se salátem. A popravdě řečeno, na mě sedla taková zvláštní až bych řekl nesmělost a vůbec jsem nemohl přijít na nic, co by si zasloužilo být vysloveno – veškeré mé myšlenky jako by se upnuly jen na hranolky a kuřecí maso, což nejsou příliš vhodné náměty do diskuze.

Jen si to představte:
Co si máte radši, slečno, prsíčka nebo stehýnka?
Máte ráda hodně tatarky?
Taky vám Colonel připomíná Petra Pitharta?
Jasné, že jsem všechny možnosti zavrhnul.

Pak dojedla, věnovala mi ještě úsměv a Nashledanou, zvedla se (hezké břicho) a zmizela v davu. A mě se hranolky v ústech změnily v popel, protože jsem si uvědomil, jak trapně jsem selhal.

No zkrátka zoufalství:-)

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

8 thoughts on “Mlčení kuřátek

  1. Akkon: je to smutné, ale je to tak!
    zwíře: tak to si snad nezasloužím:-)

  2. tak nějak …… normální postup, ne :) nebo vlastně :(

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>